Není to asi pro nahrávací společnost žádný velký med, mít podepsanou jednu z nejdražších nahrávacích smluv v hudební historii a stále nevidět žádný výsledek. To je bohužel případ právě Aristy a Whitney Houston, kterážto sice před několika lety podepsala smlouvu v té době absolutně rekordní, ale od té doby se o ní člověk dočetl jen informace o závislostech na různých prášcích, drogách a kdo ví čem ještě, ale o hudbě ani ťuk. Právě proto se po dvojdiskovém "Greatest Hits" na pulty prodejen dostává další výběr, tentokrát nazvaný "Love, Whitney".

Už z názvu asi odhadnete, že cédéčko obsahuje pouze pomalé skladby, kterých má naštěstí Whitney za svou kariéru dostatek, takže se jich na desku vešlo celkem šestnáct. A i když se jí nedá upřít, že vládne vskutku okouzlujícím hlasem, šestnáct balad je poměrně dost pro soustředěný poslech. Navíc zcela přirozeně do sebe poněkud splývají, protože je nemá co vytrhnout a změnit snivou a zamilovanou atmosféru. Bohužel tak cedéčko lze spíše použít k podmalování nějaké činnosti (k té nejintimnější téměř vyzývá), ale opravdu jen jako podkres, protože vás rozhodně nebude jakkoli vyrušovat. Mezi všemi těmi pomalu plynoucími písničkami možná ani nezaznamenáte skvostné kousky, jakými jsou třeba "I Have Nothing", "Exhale (Shoop Shoop)", "Run To You" či samozřejmě závěrečná "I Will Always Love You". Možná by Whitney měla radši začít zase něco nahrávat, protože jinak se můžeme v dalších letech dočkat výběrů remixů, živáku, výběru rychlých skladeb či ještě něčeho horšího.

Abychom si rozuměli, písničky na "Love, Whitney" rozhodně nejsou špatné, ale v podstatě je tento výběr naprosto zbytečný - fanoušci na něm nenaleznou nic nového, běžným posluchačům budou chybět rychlejší hity (takže by radši měli sáhnout po "Greatest Hits"), jedině pokud jste čerstvě zamilovaní, tak "je to nádherný cédéčko, miláčku."