Dostat úžasný hlas je dar. Využije ho ale jen někdo. Frank Ocean si šel za svým a v hudebním světě se přes skládání písní dostal až ke skupince Odd Future a k major dealu s Def Jam. Proslavil ho však paradoxně bezplatně vypuštěný mixtape "nostalgia, ULTRA" obsahující například hit "Swim Good". Tam si ho všimli třeba Jay-Z a Kanye West, obsadili ho do svých projektů a Frank se najednou stal hvězdou.

Se statusem aplaudovaného zelenáče se vypořádal dokonale, když debut "Channel Orange" nadchnul kritiku tak, že nešetřila absolutními hodnoceními, naši redakci nevyjímaje. A když jsem neváhal za svými oblíbenci jet přes 1000 km, tak výlet za Oceanem do nedalekého Mnichova byl naplánován okamžitě ve chvíli, kdy byla přidána do kalendáře speciální první zastávka evropského turné. Speciální tím, že se konala na půdě muzikantova oblíbeného BMW, byla jediná v Německu, a navíc ve velmi komorním duchu.

Ostatní termíny koncertů se odehrávají ve velkých halách nebo před desetitisícovými festivalovými publiky, kdežto premiérová show "California Live" šňůry proběhla ve skromném Auditoriu BMW Weltu, multifunkčího centra při továrně mnichovské automobilky (viz infobox). Frank Ocean už na cover "nostalgie" zasadil své vysněné staré trojkové béemvé a později se auta a motorky této přední značky objevily už oficiálně v jeho klipech, spojení tak krásně vyústilo 25. června na této nezapomenutelné akci.

Zhruba tisícovce fanoušků se po deváté hodině otevřela zajížděcí stěna oddělující foyer a sál a s jásotem se vydali zabrat místo nejblíže pódia. Výhodou malé síně bylo, že bez jakéhokoliv tlačení jste byli Frankovi stále na dosah. Když s malým zpožděním svůj setlist začal, jeho extrémně bílé zuby svítily přímo do obličeje. A postupně začal zářit i on celý. V průběhu show z něj opadala nervozita z premiérového vystoupení a předvedení nových skladeb. Stejně se přestalo ostýchat postupně i publikum.

Už při první skladbě, zatím nepojmenované novince, následované jeho prvním Billboard Hot 100 hitem "Novacane" bylo jasné, že večer bude stát za to. Oceanovo charisma okamžitě naplnilo auditorium a obecenstvo na něj bylo okamžitě upoutáno. Minimalistické panely pódia maximálně podpořily vkusný dojem z jeho představení. Po většinu času přitom na zadní projekci uhánělo pouští ono ikonické BMW 3.

Panely měnily barvy stejně jako kapela, která fungovala krásně jak při ploužácích jako "Sweet Life" nebo "Sierra Leone", tak v rychlejších skladbách. Skvělým momentem byl například "Lost", kde se ke kytaristům, bubeníkovi a klávesistovi přidala i dechová sekce a publikum velmi ožilo, čile se pohupovalo a zpívalo. Škoda, že Němci jsou nám podobní v tom, že každý druhý si koncert točí, jinak ale návštěvníci koncertu zaslouží uznání (jen nevím, proč tam bylo tolik hipsterů).

Podobně vřelé přijetí jsem zažil pouze na pražské Laně Del Rey (a ne později na ní ve Vídni) - malé sály naplněné opravdovými fanoušky a upřímný interpret dokáží vytvořit nezapomenutelnou atmosféru. Největší aplaus se dostavil po "Thinkin Bout You", kterou si s ním publikum dalo společně. Výskot a tleskání nemělo konce, až Frank zavtípkoval, že by se neměl červenat, když je černoch. Diváky potěšil také zkoušením Němčiny a nenudil je ani skladbou show: zasedl například za piáno při "Super Rich Kids", poseděl si na židli při "Forrest Gump" nebo naopak pohopsal při překlenovací části "Pyramids".

Jeho desetiminutový masterpiece byl samozřejmě jednou z nejlepších pasáží koncertu, nálada písně a Frankův vokál vytvořily něco, co se naživo prostě musí zažít. Že je špička r'n'b prokázal i v intonačně náročné "Bad Religion", při kterém sál obarvil do červena (vložka: text "Allahu Akbar" v Mnichově vyzněl zajímavě, jelikož je tam turecké obyvatelstvo velmi početné, a nedávno na toto téma neurvale vtípkoval váš český prezident). Jediným a v celkovém dojmu jinak nepodstatným nedostatkem koncertu bylo zařazení pouze části "Swim Good", kterou si střihl acapella s publikem, respektive spíše publikum s ním. Každý čekal, že poté zazní celá skladba, místo toho přišla finální "Wise Man", kterou nahrál pro "Nespoutaného Djanga", na jehož soundtrack se ale nakonec nevešel. Takto skončilo úžasných sto minut, tedy překvapivě dlouhý koncert.

Od Franka Oceana naživo člověk čeká hodně a když americký zpěvák odcházel z pódia, bylo nutné uznat, že dostal ještě více, než si přál. Stejně jako "Channel Orange" je jeho koncert prostě čirá fantazie, 10/10. Bouřlivé a vřelé reakce publika byly důkazem, že Ocean patří k tomu nejlepšímu současné hudební generace, přestože tu je teprve chvíli.