Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Čtyřicet nejlepších zahraničních alb roku 2012 (10-1)

Čtyřicet nejlepších zahraničních alb roku 2012 (10-1)

Vydáno: 20.02.2013 10:40 v sekci Publicistika - Redakce

Také letos jsme se ohlédli za skončeným rokem a nabízíme vám definitivní přehled toho nejlepšího, co nám rok 2012 v hudbě nabídl. Čtyřicet zahraničních desek, které prostě musíte slyšet, čtyřicet alb, u kterých se rozhodně nebudete nudit. A jsme v cíli s tou nejlepší desítkou.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Top 2012

40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 1

10. místo: Mika - The Origin Of Love


Mika - The Origin Of Love
"Jeho třetí deska je sice jen obyčejný pop, ale s pořádnou dávkou energie, radosti a prvotřídních nápadů."
-- Honza Balušek

profil interpreta | recenze alba | poslech zdarma na MusicJetu

Někdo si vrchol slávy zažije hned s první deskou a zbytek kariéry čeká pouze na comeback. Alespoň ten komerční. Přesně tohle se asi stalo zpěvákovi Mikovi, který se svým debutem "Life In Cartoon Motion" uhranul celý svět, albová dvojka už se tolik neprodávala a aktuální "The Origin Of Love" si v obchodech taky nevedla úplně nejlépe. Ale o co hůř si vedly singly v hitparádách, o to více je povedená deska jako celek. I když na jedné straně sází jednu hitovku za druhou, na straně druhé se nebojí ukázat ani svou umělečtější tvář, hlavně co se týče videoklipů. Našel si svůj okruh fanoušků a vyrostl také jako skladatel a aranžér. Jeho třetí deska je sice jen obyčejný pop, ale s pořádnou dávkou energie, radosti a prvotřídních nápadů.


9. místo: Muse - The 2nd Law


Muse -The 2nd Law
"S odstupem času a nadhledem se dá říci, že tato parta se sune dál za svým snem, jen Matthew Bellamy by potřeboval jaksi zaostřit optiku na ty správné souřadnice."
-- Dan Hájek

profil interpreta | recenze alba | poslech zdarma na MusicJetu

"The 2nd Law" bude asi nejvýše umístěná, nejrozmanitěji přijatá deska v naší rekapitulaci roku 2012. Muse s ní spustili velkou názorovou válku, zda už to se svým bombastickým stylem už nepřehánějí, nebo zda to je stále v únosné mezi. Někteří je dokonce nařkli z plagiátorství, pravda však bude někde uprostřed. Muse umějí napsat silné, hymnické melodie, ve kterých se zjevují jejich zjevné inspirace (nejenom Queen), přesto je třeba "Madness" svým způsobem geniální pop. Více prostoru dostal i basák Christopher Wolstenholme, ten se ve dvou skladbách vyzpívává ze své alkoholické závislosti. Jeho "Save Me" i na koncertech patřila k silným momentům. Přehnaná variace improvizací a odhalení karet svých oblíbenců jim spíše svázala ruce, naštěstí je na "The 2nd Law" hned několik momentů, které to kompenzují. S odstupem času a nadhledem se dá říci, že tato parta se sune dál za svým snem, jen Matthew Bellamy by potřeboval jaksi zaostřit optiku na ty správné souřadnice.


8. místo: Periphery - Periphery II


Periphery - Periphery II
"Deska je mnohem chytlavější, a tak i mnohem lépe poslouchatelná pro nemuzikanty, aniž by přitom kapela nějak popřela svůj trademark. Bravo!"
-- Marek Odehnal

profil interpreta | recenze alba | poslech zdarma na MusicJetu

Šestihlavá saň Periphery se ihned po vydání svého dlouhá léta připravovaného debutu dostala do samotného středu zájmu všech příznivců současné progresivní tvrdé scény díky neuvěřitelné technické úrovni a mnohovrstevnatosti své složité hudby. Všichni si tak od jeho nástupce hodně slibovali. Kapela se nakonec vydala trošku jiným směrem než čekali skalní fans, za sebe ale tento krok hodnotím jako cestu správným směrem. Aniž by nějak popřeli své technické přednosti, nahráli desku až nečekaně tradiční v duchu svých vzorů Dream Theater. Místo aby se vydali napříč ještě větší složitosti, udělali hned několik skladeb, které svými klenutými refrény výborného zpěváka Spencera Sotela naplňují nemalé hitové ambice. Deska je mnohem chytlavější, a tak i mnohem lépe poslouchatelná pro nemuzikanty, aniž by přitom kapela nějak popřela svůj trademark. Bravo!


7. místo: Breton - Other People's Problems


Breton - Others People's Problems
"Zatímco tuzemští squatteři a podobně volnomyšlenkářsky smýšlející ještírci uvízli v devadesátkovém snu o ovládnutí světa pomocí pika a soundsystémů, v Berlíně syntetiku a techno rychty nahradil sofistikovaný poslech jiholondýnských indie-squatterů."
-- Lukáš Benda

profil interpreta | recenze alba

Mezi berlínskými squattery a kvazi-squattery se stal londýnský Breton kultem ještě dříve, než pořádně vystrčil drápky z ostrovů na pevninskou Evropu. Tamními autonomními subkulturami se skrze tamtamy šířila zpráva o existenci nezávislé laboratoře Breton (aka Breton Labs), v níž vznikají krátkometrážní filmy, porcují se tam čtvrthodinová hudební veledíla (postupně vyšla čtyři ípíčka) a kde se vyskytuje vysoká koncentrace kluků a holek, co nemají zájem platit nájem. Šeptanda se změnila v křik, ryk a nadšený povyk krátce poté, co Breton vloni zjara vydal plnohodnotný debut "Other People's Problems". A tak, zatímco tuzemští squatteři a podobně volnomyšlenkářsky smýšlející ještírci uvízli v devadesátkovém snu o ovládnutí světa pomocí pika a soundsystémů, v Berlíně syntetiku a techno rychty nahradil sofistikovaný poslech jiholondýnských indie-squatterů. Breton mimo Londýn zná ve Spojeném království málokdo, ostatně ani v Londýně to není žádná sláva. O tu ale Bretonu primárně nejde (přesto se ji kluci především v Německu dočkali, neb všechny jejich koncerty byly již v předprodeji dlouho dopředu vyprodány). Bretonu jde o vlastní budoucnost, což je mezi obyčejně nihilistickými squattery vskutku neobyčejný důvod pro vydání koncepčního alba, plného vynikajících písní různorodých žánrů a podžánrů indietroniky. Budoucností pak nerozumějte peníze, ale práci. Breton baví pracovat (ať už na sobě nebo na čemkoliv jiném) a debutová deska měla, dle slov zpěváka Romana Rappaka, zajistit, že se v Breton Labs bude stále něco dít. "A teď nemyslím párty, náš život je jedna velká pártyhárd, myslím nějaké ty árty. Umění. Snad nám ta deska otevře dveře," vyprávěl mi Roman po pražském koncertu Bretonu. Zmínil také, že se opakovaně několik let před vydáním premiérové dlouhohrající nahrávky pokoušel s produkty značky Breton Labs dostat na londýnský festival krátkých filmů, London Short Film Festival, ale že se do programu dosud nevtěsnal. "Nikdy nám nikdo neřekl výtky směřující ke kvalitě naší tvorby. Nabízeli jsme se jako děvky, ale vždycky nás odmítli. Tedy, neodmítli. Prostě nás ignorovali. Squatteři asi nemají lukrativní potenciál pro byznys," stěžoval si vloni Roman. To ještě nevěděl, že na základě úspěchů debutové hudební nahrávky dostane Breton od organizátorů pozvánku, aby na zmíněném festivalu měl letos v lednu nejen svou speciální projekci, ale aby v rámci slavnostního zahájení naživo přehrál také celou desku "Other People's Problems".


6. místo: The Avett Brothers - The Carpenter


The Avett Brothers - The Carpenter
"'The Carpenter' je jako celek hutné a bohaté, organické, místy až skoro živelné, které, ačkoli stojí u nás poněkud na okraji zájmu, spadá do toho nejlepšího, co v tomto stylu loni vzniklo."
- Tomáš Parkan

profil interpreta | recenze alba | poslech zdarma na MusicJetu

Americká folk-rocková formace The Avett Brothers loni vydala album "The Carpenter", na kterém si po třech letech zopakovala spolupráci s Rickem Rubinem. A vyplatilo se. Nahrávka založená na výborných melodiích je především zvukově a produkčně naprosto dokonalá. Kapela ji společně s Rubinem vystavěla na akustickém zvuku, který je obohacený o řadu dalších nástrojů pozvaných hostů, a že už samotná pětice představuje slušný instrumentální základ. Navíc sladění jednotlivých nástrojů a jejich volba už jen stěží mohly být lepší. Díky tomu mohli bratři Avettové svůj folk-rock vyšperkovat dalšími styly jako bluegrass, americana nebo z opačného hudebního spektra rock'n'rollem či inspiracemi punku. Tím se odlišili od předchozího "I And Love And You", které více zůstávalo v alternativním country. "The Carpenter" je jako celek hutné a bohaté, organické, místy až skoro živelné, které, ačkoli stojí u nás poněkud na okraji zájmu, spadá do toho nejlepšího, co v tomto stylu loni vzniklo. To koneckonců potvrzuje i nominace na Grammy.


5. místo: Ellie Goulding - Halcyon


Ellie Goulding - Halcyon
"Ellie Goulding v sobě probudila zvíře a na desce se přestala skrývat, dala do svého projevu naprosto vše: nadšení, hořkost i naději."
-- Katka Guziurová

profil interpreta | recenze alba | poslech zdarma na MusicJetu

Byla kousíček od toho, aby zapadla se svým jedinečným a křehkým hlasem do hudebního průměru. I přes úpornou snahu její debut nevzbuzoval žádné větší emoce. Až do roku 2012, kdy se v Americe prosadil její song "Lights" a všichni stáli v pozoru, co přinese novinka "Halcyon". Poučila se. Odhodila plytkost a útrpné, roztahané melodie. Vsadila na razanci, hutné beaty a divokost kombinovanou se svou jemností. Ellie Goulding v sobě probudila zvíře a na desce se přestala skrývat, dala do svého projevu naprosto vše: nadšení, hořkost i naději. Větší prostor dostal i její hlas, jenž byl na prvotině mnohdy skryt za různými efekty. Od těch se až na výjimky oprostila a dala přednost jednoduchosti před překombinovaností. To, že se rozhodla od elektroniky posunout více k popu, může považovat za jedno ze svých nejlepších rozhodnutí.


4. místo: Lana Del Rey - Born To Die


Lana Del Rey - Born To Die
"Už ze singlu 'Video Games' bylo zřejmé, že hudba z produkce Lany Del Rey bude v lecčem jiná a že nepůjde o nafouknutou přeslazenou bublinu laciného popu na jednu sezónu, což atypická interpretka potvrdila záhy po překvapivém vydání deluxe verze, se zbrusu novými (a snad ještě lepšími) skladbami."
-- Ondřej Hricko

profil interpreta | recenze alba | poslech zdarma na MusicJetu

Rok 2012 začal pro hudební svět famózně. Sice první střípky o existenci budoucího fenoménu jménem Lana Del Rey probleskly již v roce předešlém, hlavní nápor přišel ale až v loňském roce s vydáním desky "Born To Die". Na jednu stranu na ni padala kritika pro unylost, nudu, která se snesla i na hlavu zpěvačky samotné pro její, pro některé, fádní projev. Na straně druhé prostor, který během jednoho roku uzmula na vrcholku světové scény, je nezpochybnitelný a neuvěřitelný. Album "Born To Die" si ho však zasloužilo právem, neboť celá kolekce je složena ze skvostů bez závažnější vady. Už ze singlu "Video Games" bylo zřejmé, že hudba z produkce Lany Del Rey bude v lecčem jiná a že nepůjde o nafouknutou přeslazenou bublinu laciného popu na jednu sezónu, což atypická interpretka potvrdila záhy po překvapivém vydání deluxe verze, se zbrusu novými (a snad ještě lepšími) skladbami pojmenované "Born To Die: Paradise Edition". Můžeme jen doufat, aby to Lana nezabalila a svými retro baladami nás ještě alespoň několikrát obdarovala.


3. místo: Jack White - Blunderbuss


Jack White - Blunderbuss
"White spojuje syrové kytarové riffy a energii přímo nukleární s dětinskou hravostí a radostí z muziky."
-- Pavel Parikrupa

profil interpreta | recenze alba | poslech zdarma na MusicJetu

Několik měsíců po vydání alba "Blunderbuss" vůbec nepochybuji, že se tato sólová prvotina Jacka Whitea stane rockovou klasikou. Očekávání Jack naplnil dokonale. Skvěle se tu sešlo načasování a štěstí na pozoruhodný písňový materiál, jenž geniálně shrnul skoro vše, na čem se multitalent White (na něhož trefně sedí označení "Analog Man" z názvu sólovky Steva Walshe) v minulosti podílel. Krásně pak bylo vidět třeba při vystoupení na iTunes festivalu (kdy v půli koncertu vystřídal chlapské osazenstvo doprovodné kapely za dámské kombo), jak White spojuje syrové kytarové riffy a energii přímo nukleární s dětinskou hravostí a radostí z muziky.


2. místo: Frank Ocean - channel ORANGE


Frank Ocean - channel ORANGE
"Nesmíme zapomenout ani na hlasový projev samotného protagonisty - právě díky němu je nahrávka plná emocí, intimnosti a troufalosti a lehce jej můžeme zařadit k legendám typu Stevieho Wondera nebo Marvina Gaye."
-- Jakub Malar

profil interpreta | recenze alba | poslech zdarma na MusicJetu

Frank Ocean. Je mu dvacet pět let, působí v hiphopové formaci Odd Future, podílí se na albech takových hvězd, jako jsou Jay-Z, Kanye West, John Legend nebo Beyoncé, loni veřejně přiznal homosexualitu. Ale úplně největší pozdvižení vyvolalo jeho první sólové album "channel ORANGE", které právem náleží k tomu nejlepšímu, co loňský rok přinesl. A které že ingredience přispěly k tomuto začlenění? Především je to nadčasovost (skladby jako "Sweet Life", "Bad Religion" nebo "Super Rich Kids" působí již nyní dojmem klasiky), trefné texty, které obstojí v každé době (zkažená bohatá mládež, drogové závislosti), skvělá hudební složka, která si bere to nejlepší z klasického soulu a r'n'b a je elegantně přetvořena, aby zněla současně (v případě desetiminutového opusu "Pyramids" dokonce futuristicky). A nesmíme zapomenout ani na hlasový projev samotného protagonisty - právě díky němu je nahrávka plná emocí, intimnosti a troufalosti a lehce jej můžeme zařadit k legendám typu Stevieho Wondera nebo Marvina Gaye.


1. místo: Susanne Sundfor - The Silicone Veil


Susanne Sundfor - The Silicone Veil
"Zasněné vícehlasy, ponurá nálada, ale i naděje a galony emocí dělají z 'The Silicone Veil' událost roku. Dokonalá fúze popu, alternativy, orchestru a elektroniky nemohla dopadnout lépe."
-- Lukáš Boček

profil interpreta | recenze alba | poslech zdarma na MusicJetu

Skandinávie už mnoho let patří mezi absolutní popovou špičku. A není se čemu divit - většina rádiových hitů vzniká právě v chladných severských zemích. Tím ale jejich produkce nekončí, dalším důležitým zbožím je i pop mnohem oduševnělejší povahy. Příkladem za všechny se stala Susanne Sundfør. Norská zpěvačka se doma se svou druhou deskou "The Brothel" stala nejprodávanější interpretkou roku, a to i přesto, že točí introvertní, chladnou a elektronicky hutnou hudbu, o kterou rozhlas nezavadí. Na nejnovějším počinu "The Silicone Veil" svůj talent posunula ještě dál. Skladby mají rozeznatelnější melodie, podkreslují je ještě ve větší míře smyčce, ale neubylo nic z naléhavosti, se kterou Susanne své vlastní písně interpretuje. Veškerá práce na písničkách leží na jejích bedrech a o to je výsledek působivější. Zasněné vícehlasy, ponurá nálada, ale i naděje a galony emocí dělají z "The Silicone Veil" událost roku. Dokonalá fúze popu, alternativy, orchestru a elektroniky nemohla dopadnout lépe.


40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 1

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • WTF???? (Enemyx, 20.02.2013 10:54) Reagovat

    Mika a Muse, v nejlepší desítce? paradoxně jedny z nejhůře recenzovaných alb tady na musicserveru? nechápu.....

    • Re: WTF???? (Honza Balušek (šéfredaktor), 20.02.2013 10:57) Reagovat

      Názor redaktora v recenzi se holt může lišit od průměrného názoru celé redakce. Navíc třeba Mika ode mě v druhé straně mince v recenzi dostal 9/10.

      • Re: WTF???? (Enemyx, 20.02.2013 11:03) Reagovat

        tak ty Muse bych ještě pochopil, každý je bere jinak, ale album Miky mi zrovna (objektivně) nepřijde jedno z nejlepších za minulý rok..

  • ... (jozka cerny, 20.02.2013 11:01) Reagovat

    uz se tesim na tu tradicni smrst pripominek co tam nepatri a co tam chybi a jak jsou vsichni debilove apod:)

  • DCD (Rover, 20.02.2013 11:12) Reagovat

    Jej, a Dead can dance nejsou v prvních 40 vůbec. Škoda... (na to, že jejich singl vyhrál celoroční hitparádu R1)

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Oh Wonder - No One Else Can Wear Your Crown 8/10
Recenze: Oh Wonder na "No One Else Can Wear Your Crown" nabízejí ten svůj krásný, ryzí pop. Nic víc, nic míň Stejně je to k vzteku - objevíte skupinu, která dělá fakt dobrou hudbu, tlačíte ji, kde se dá, předpovídáte jí úspěchy, a nakonec o její poslední desce není třeba na Metacritic ani zmínka. Co už... Album "No One Else Can Wear Your... čtěte zde
Vydáno: 24.02.2020 00:00 v sekci Recenze
0
John Wolfhooker - 313 10/10
Recenze: John Wolfhooker jsou na precizním albu "313" jako odjištěná trhavina Talentovaní John Wolfhooker vydali poměrně v tichosti před Vánocemi svoji třetí řadovku s magickým číslem "313". Ústředním tématem jsou pošramocené city a proměnlivost nálad v porozchodovém období. Precizní nahrávka o... čtěte zde
Vydáno: 23.02.2020 17:00 v sekci Recenze
3
Marek Ztracený, O2 arena, Praha, 22.2.2020
Naživo: Marek Ztracený završil cestu za dětským snem. V O2 areně s ním zpívali Hana Zagorová a posmrtně i Karel Gott O té chvíli snil už jako malý kluk. Na cestě k ní zažil mnohé vzestupy i pády, ztrácel se a zase nacházel. A v sobotu 22. února 2020 se dočkal - postavil se před vyprodanou největší českou halu. Poprvé, ale ne naposledy. Koncert v... čtěte zde
Vydáno: 23.02.2020 10:12 v sekci Naživo
19
Alice Merton, Retro Music Hall, Praha, 21.2.2020
Naživo: Obyčejná holka Alice Merton zahrála euforicky rozjuchané Praze Třetí návštěva německé zpěvačky Alice Merton v České republice proběhla v klubu Retro Music Hall. Autorka velkého hitu "No Roots" se tam vrátila opět pod patronátem organizátorů z Colours Of Ostrava, kteří ji k nám dovezli už... čtěte zde
Vydáno: 22.02.2020 17:01 v sekci Naživo
2
Algiers, Lucerna Music Bar, Praha, 21.2.2020
Naživo: Algiers Praze po roce opět nabídli své žánrové experimenty Algiers jsou zpět v Evropě a mezi zastávkami samozřejmě nemohla chybět ani jimi velmi oblíbená Praha. Ta čtveřici zaujala již v roce 2017, kdy vystupovala ve strahovské 007. Tentokrát skupina z Atlanty dorazila s novým programem... čtěte zde
Vydáno: 22.02.2020 12:26 v sekci Naživo
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2019 podle musicserveru (10-1) (06.02.2020 08:00)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2019 podle musicserveru (30-21) (29.01.2020 08:00)
- Video: Ellie Goulding přináší v klipu k "River" eco-friendly poselství (08.12.2019 08:39)
- Nové desky 49/2019 - od Marpa & TroubleGang přes Kacey Musgraves po The Flaming Lips (03.12.2019 21:00)
- Recenze: Mika se možná jmenuje Michael Holbrook, ale pořád je to Mika (09.11.2019 11:00)
- Nové desky 41/2019 - od Nicka Cavea přes Miku po Chinaski (08.10.2019 20:07)
- Poslechněte si záznam definitivně posledního koncertu The White Stripes (22.09.2019 15:09)
- Recenze: Lana Del Rey se na "Norman Fucking Rockwell" autorsky znovu posunula (16.09.2019 00:00)
- Video: Ariana, Miley a Lana ve společném songu žádají jediné: abychom je nenazývali anděly (14.09.2019 15:34)
- Video: Mika si v "Tiny Love" hraje na svou "Bohemian Rhapsody" (09.09.2019 11:00)

ALBUM TÝDNE 08/2020

Oh Wonder
No One Else Can Wear Your Crown

Stejně je to k vzteku - objevíte skupinu, která dělá fakt dobrou hudbu, tlačíte ji, kde se dá, předpovídáte jí úspěchy, a nakonec o její poslední desce není třeba na Metacritic ani zmínka. Co už... Album "No One Else Can Wear Your Crown" od Oh Wonder je krásné a stojí za to ho slyšet. A stojí za to o něm psát.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Út 25.02.
Starset (USA) (Rock Café, Praha)
Čt 27.02.
Seafret (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 28.02.
Half Moon Run (CAN) (Rock Café, Praha)
Pá 28.02.
Turnover (USA) (Café V lese, Praha)
So 29.02.
Griz (USA) (Rock Café, Praha)
Ne 01.03.
Milky Chance (DE) (Forum Karlín, Praha)
Po 02.03.
Jade Bird (UK) (Roxy/NoD, Praha)
Po 02.03.
The Score (USA) (Roxy, Praha)
Út 03.03.
Ash (UK) (Futurum Music Bar, Praha)
St 04.03.
Stormzy (UK) (Malá sportovní hala, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Coldplay Rihanna Taylor Swift Sia Imagine Dragons The Weeknd Bruno Mars Mandrage Kryštof Lady Gaga Beyoncé Marek Ztracený Adele The Cure Ewa Farna Chinaski Madonna Metallica AC/DC Billie Eilish
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver