© facebook interpreta

Jubilejní ročník multikulturní, multižánrové přehlídky, bude jiný - to se vědělo s dostatečným předstihem. Událost, která každoročně v době letního slunovratu spojuje a sjednocuje nejen pražské ostrovy, ale vlastně celé metropolitní centrum, se kvůli monstrózním opravám a úpravám Střeleckého ostrova nemohla uskutečnit na domácím plácku. Pořadatelský tým proto vymyslel náhradní řešení, které počítalo se záborem Kampy, Petřína a nedalekých Kinského zahrad.

Původní plán dostal na přelomu května a června povážlivé trhliny. Nejprve jej narušily provazy deště, které podmáčely (a následně také pro veřejnost zcela znepřístupnily) rozlehlé Kinského zahrady. A když rozvodněná Vltava zalila Kampu, nastaly pro organizátorský štáb těžké časy, bezesné noci. Doslova. Jen několik dní před začátkem festivalu nebylo jasné, kde se uskuteční. A zda vůbec. Pohotový a snaživý tým sice na všechny strany ujišťoval média i nasmlouvané interprety, že má vše pod kontrolou, že poručí větru i dešti a že se United Islands budou konat v plánovaném rozsahu, jenže nad celou akcí se vznášel otazník. A každým dalším dnem nejistoty křičel po jeho boku i varovný vykřičník.

Park Ladronka se stal azylem pro United Islands necelý týden před jejich zahájením, tedy v době, kdy by byl za standardních okolností festivalový areál dávno oplocený a vně by probíhala dostavba pódií. O to více je třeba ocenit, že časový skluz nakonec nebyl na celé akci vůbec patrný. Ladronka se navíc ukázala být (nepřejícným starousedlicím a starousedlíkům z šesté městské části navzdory) poměrně sympatickou hostitelkou. Rozhodně se nejednalo o žádnou znouzectnost.

S lokalitou, která samozřejmě neodmyslitelně spoluutváří atmosféru festivalu, panovala všeobecná spokojenost. Většina návštěvnic a návštěvníků si při slunečném počasí lebedila v čerstvě posečené trávě. Na Ladronku si zkrátka kulturně gramotná Praha přijela odpočinout. Všude malé děti a velcí psi. Publikum napříč generacemi. Mladé i postarší páry korzovaly areálem, všechny spojovaly úsměvy. Z davu často zazníval hlas, jaká je to pohoda, mít všechna čtyři pódia po ruce, na jedné louce, kterou navíc projdete za pár minut.

No, ale pak je tu Benda, který měl proti festivalu na dlani, hned několik výhrad. Štvalo ho, že zatímco uplynulé ročníky United Islands trávil u stánku Auto*Matu, tedy iniciativy, jež aktivně zbrojí proti autům ve městě, tentokráte se notná část publika na festival dopravila právě svými vozy, které lemovaly Ladronku, od Strahova k Vypichu. Mrzelo ho, že se díky kompletnímu (komplexnímu) areálu na jedné louce, stal z netradiční, pouliční slavnosti, standardní hudební festival, během kterého se jen běhá od pódia k pódiu bez jakékoliv přidané a předané hodnoty. Vytratila se bezprostřednost, autentičnost.

United Islands pro něj znamenaly každoroční zážitkovou jízdu po pouličních obchůdcích se zajímavými, designovými skvosty z dílen mladých umělkyň a umělců. Sdílení pocitů se stánkařkami a stánkaři. Z jejich úst (a propagačních materiálů) se na oplátku dozvídal mnoho sociálně-politických a kulturních, aktuálních i nadčasových zajímavostí. Ze všeho nejvíce jej každoročně bavilo, že se díky United Islands stane Praha obřím blešákem, který jindy šedivou metropoli (alespoň) na víkend promění v dost možná nejbarevnější evropské velkoměsto, protože vězte, není mnoho míst, kde vám kulisu k pouličnímu sekáči dotváří Hradčany.

Na místo přátelského festivalu se ale letos uskutečnila poměrně chladná, anonymní akce. Samozřejmě čest výjimkám - například seniorskému koutku, který prodával ponožky pletené babičkami a dědečky, zaujal také nápad prodávat knihy na váhu, ocenit je třeba těch několik málo neziskovek, bazarů a designových obchůdků, které se na Ladronce přece jen objevily. Ale...

... vážené pořadatelky, vážení pořadatelé, vážně na United Islands patří stánek s KFC?! Nechci působit jako nějaký ortodoxní levičák, militantní antikapitalista, připravený házet molotovy a zapalovat zaparkovaná auta, ale nemá sloužit váš festival právě jako osvěta proti konzumnímu způsobu života? Třeba se pletu, ale vždycky jsem se (i volbou programu) domníval, že United Islands chtějí edukovat, mentorovat, otevírat nové brány vnímání... KFC stánek s kuřecími kyblíky mi jednoduše nepřijde důstojnou kulisou tak skvostné akce jakou United Islands bezesporu jsou.

Ano, pořadatelskému týmu samozřejmě patří pochvala a poděkování i za letošní ročník nejlepšího a nejzajímavějšího pražského festivalu. Nebýt přírodních pohrom, jistě by předchozí odstavce nebylo nutné psát. Spíše jsem chtěl kritickými poznatky poněkud zbrzdit nadšení davů (a Vedralů), volajících po příštích ročnících mimo klasické lokality. Na Ladronku United Islands nepatří, s tím se smiř, anebo vymři.