Nesnáze, se kterými se letos musel organizátorský tým United Islands popasovat - vytrvalý déšť podmáčel park; velká voda zaplavila Kampu; vůbec celý proces stěhování na Ladronku - nezůstaly jedinými obtížemi. K problémům totiž došlo i při přípravách programu, když nasmlouvaní Psí vojáci odřekli své festivalové vystoupení. Po májovém koncertě v Amsterodamu kapela zrušila všechny následující letní představení. Nedlouho poté vůdce psích vojáků Filip Topol zemřel. I proto měla performance jeho přátel, kultovních The Plastic People Of The Universe, v rámci United Islands 2013 prazvláštní atmosféru.

Svou přítomností ji navíc ozvláštnila i Bára Štěpánová, která před mystickým vzpomínkovým koncertem suverénně spustila neméně mystickou výpravnou historku o "hovnech, do kterých měl spadnout vožralej Vašík Havlů, jakože náš bejvalej prezident, chachacha". Olga Havlová, jejíž památce byl věnován páteční program na garážovém pódiu United Islands, mezitím rotovala v hrobě jako gyros.

Veselka pokračovala. Selka pokračovala. Perlorodka Bára, rodící perlu za perlou, pokračovala: "... prej jste ho měli zachránit, Vráťo, jakože vy, Plastici, jste ho vytáhli z těch hoven, do kterejch spad, když byl vožralej, ten náš bejvalej prezident, jakože Vašík Havlů, chachacha." Vráťa Brabenec, zarostlá tvář Plastiků, evidentně nevěděl, čí je, kde je a co jako je, ale Bára nepolevovala a svou verbální gilotinou ťala hlavy publika dál a dál a dál a dál: "...paní Danuško Němcová, pojďte, řekněte mi, je to pravda, že aby ho režim v Rudým právu nepomluvil, Vašíka Havlů, toho našeho bejvalýho prezidenta, kterej když byl vožralej, spad do hoven, jste ho z těch hoven vytáhli? Je to pravda?"

Tragikomedie neustávala, teroristka dál páchala verbální atentát. "Tak prý to není pravda!" (teatrálně) "Tady v publiku říkají, že to byla Hudba Praha, kdo ho vytáhnul z těch hoven, Vašíka Havlů, našeho bejvalýho prezidenta, když byl vožralej. Prej z těch hoven ale vytáhli i Gustáva Husáka." (osamocený smích moderátorky) "Taky našeho bejvalýho prezidenta."

Plastici začali symbolicky písní "Televizní idylka“ a odehráli set s těžištěm v dosud poslední studiové nahrávce "Maska za maskou". Písně postupně věnovali Mejlovi, Magorovi i Topolovi, což tak nějak nerozdýchala divá Bára, která po skončení plastického rekviem neváhala studnici marnosti, trapnosti a nevhodných poznámek naplnit až po okraj splínem a soucitnými slzami soudných lidí. "Tato stage je věnována Olze Havlové. A teď už vlastně i Filipovi, ten se k tomu přidal... no... no, protože... protože byl takový kamarád tady Plastiků. Já bych chtěla zase vzpomenout svého kamaráda, kolegu..."

Mno, já bych chtěl pro změnu zapomenout na Báru Štěpánovou, což se ukazuje jako nemožné, naštěstí její veřejné znemožnění se nijak výrazněji nenarušilo zádušní mši, kterou Plastici na United Islands letos zinscenovali.

Píseň "V konečcích prstů", ze kterých během svých vystoupení Filip tolik krvácel, pasovala jako vzpomínka na klavírního virtuóza náramně. Podobně jako "Moc jsem si neužil" na Mejlu. Závěrečný "Magorův šém“, věnovaný otci českého undergroundu, pak ukončil hodinový obřad, při kterém se vzpomínalo na mrtvé, ale myslelo se i na ty živé.

Na mysl se vkrádalo především jméno Mejlova vrstevníka a velkého kamaráda, Pavla Zajíčka, zakladatele DG 307, který po loňské mozkové mrtvici žije přežívá ve zcela nedůstojných podmínkách. Je užitečnější myslet na živé, než vzpomínat na mrtvé - pomoci Pavlovi můžete zde.