Do hlasu Alison Moyet jsem se zabouchl asi tak v roce 1984 při prvním zhlédnutí klipu "Love Ressurection". Její novější alba původních písní "Hometime" (2002) a "The Turn" (2007), kde po dlouholetých přestávkách ukázala nespornou kvalitu pěveckou i autorskou, doplňuje krásná kolekce standardů "Voice" (2004). Novinka "the minutes" je ovšem překvapivým počinem zejména díky svému nečekaně modernímu zvuku.

O značně elektronický háv nahrávky se postaral producent Guy Sigsworth, jenž mimo jiné v minulosti spolupracoval s Imogen Heap, Madonnou, Björk, Robyn, Sealem etc. Spojením soulového hlasu Alison, silných melodií a (většinou) studené elektroniky vznikla nadmíru vzrušující nahrávka - nenechte se zmýlit prvním singlem "When I Was Your Girl", což je v kontextu minulé tvorby zpěvačky nejtradičnější skladba.

Odmyslíme-li si reminiscenci osmdesátek (s mrknutím na fanoušky Yazzoo) v "Love Reign Supreme" nebo silně taneční (pozor, to neznamená, že je stupidní!) "Right As Rain", je "the minutes" deska plná napětí a neklidu. Tepající hudba v "Changeling", "Apple Kisses" nebo na konci "All Signs Of Life" pomáhá vytvářet něco znepokojivého a tento pocit vyvrcholí v nesmírně temné, závěrečné "Rung By The Tide".

Jedním z ústředních témat "the minutes" je schizofrenie, což zrovna nezní jako slogan pro popovou desku. Jenže když umělkyně má své celoživotní démony a je ke svým posluchačům tak otevřená jako Alison Moyet na svém osmém sólovém albu, vznikne něco opravdu výjimečného.