Bring Me The Horizon. Jedna z nejkontroverznějších kapel současnosti, která už několik let vzbuzuje silné vášně a dělí hudební fanoušky na dva nesmiřitelné tábory. Fanynky je až nekriticky zbožňují, zároveň ale i odborná kritika oceňuje jejich talent, osobitý zvuk a inovativní přístup k poměrně klišovitému žánru, jakým metalcore je.

Druhý tábor zase neodpustí naživo zpěváku Olimu Sykesovi jeho odcházející hlas a také to, že spíš než hudebníkem je v jejich očích modelem, obchodníkem s trendovým oblečením a sexuální idolem pro náctileté pipinky. Ať tak nebo tak, dokázali tito stále mladí Angličané vyprodat pražské Roxy a dlouho před otevřením klubu se až za roh Dlouhé ulice tvořila úctyhodná fronta převážně mladistvého publika. Ten večer měl ale dvě skoro až rovnocenné hvězdy a ta první zazářila jako kometa během svých pětadvaceti minut slávy už s úderem sedmé hodiny.

Ostravská čtveřice The Truth Is Out There drží prst na tepu doby a na evropské úrovni u nás prezentuje moderní spojení elektra s mathcorem. Pánové neúnavně brázdí tuzemské kluby víkend co víkend už dva roky a postupně si budují velmi silnou a věrnou fanouškovskou základnu. A to se právě projevilo v Roxy, kdy během jejich setu klub doslova explodoval. Několikanásobné circle pity a wall of death uprostřed zaplněné plochy a evidentní znalost materiálu, to muselo kapelu opravdu dostat. Už jsem viděl opravdu hodně lokálních supportů na koncertech světových hvězd, ale snad s výjimkou the.switch, kteří se mohou pochlubit podobně oddaným publikem, jsem nikdy neviděl tak masivní kotel, který si v ničem nezadal s headlinerem večera. Bravo, pánové, takhle se to má u nás dělat.

Naopak druhý support v podobě anglických Your Demise mě nijak nezaujal. Obyčejný hardcore, ovšem v podání chlapíků, kterým to prostě nevěřím, tak jako takovým nesmrtelným veteránům typu Madball. V sále měli evidentně hodně fans, podle mého ale jejich avizovaným koncem kariéry hudební scéna o nic nepřijde. Naopak se projevili docela sobecky, kdy údajně při přetažení setu TTIOT asi o tři minuty začali kytaristovi Pončemu vytrhávat kabely a za jeden údajně zničený požadovali od ostravských sto euro. Může to být samozřejmě zkreslená informace ze zákulisí, pokud je to ale pravda, takto hardcore opravdu vypadat nemá.

Patnáct minut před devátou už nastoupili v sauně podobném klimatu samotní Horizoni a rozptýlili většinu obav, které vás před koncertem mohly napadat. Odchod charismatického kytaristy Jony Weinhofena je určitě poznat na koncertní show, zvukově ale kapela stále řeže svým osobitým podladěným soundem, kdy kytarové duo bylo zachováno angažováním kytarové posily pro živé hraní. Nová deska "Sempiternal" stvrdila definitivní hudební přerod podle vzoru Linkin Park, tedy od tvrdých začátků k téměř ryzímu popu bez ztráty kytičky, hudební kvality a aranžérských nápadů. Ačkoliv má album uhlazenější zvuk, naživo zní aktuální pecky stejně našlapaně jako starší kusy. Kapela z novinkového tracklistu vydatně čerpala a hromadné zpěvy publika dávaly jasně najevo, že fanoušci už mají poslední zářez pořádně zažitý.

Pokud jde o Oliho, samozřejmě nechal táhlejší screamy raději odzpívat dav a pomáhal mu i klávesista jako druhý vokál, nespoléhal na něj ale až tak vydatně jako v dobách s Jonou Weinhofenem. Díky tradičně špatnému přeřvanému zvuku v Roxy sice těžko posuzovat detaily, přesto ale nešlo až o takový průser, jak by se dalo čekat. Sykes se navzdory pekelnému klimatu docela snažil a působil energicky.

Jak je vidno ze setlistu, kapela už definitivně odstřihla pupeční šňůru od svých deathcorových počátků vyřazením posledního pamětníka debutu v podobě "Pray For Plagues" a rázně vykročila směrem kvalitního metalového mainstreamu. Tihle kluci totiž mají dar skládat obrovské hity jako na běžícím páse, uchovat si svůj osobitý zvuk a neustále rozvíjet svou aranžérskou pestrost. Díky těmto atributům jsou skutečně zaslouženě obdivovanou formací, jejichž desky rozhodně přežijí ve zkoušce času jinak krátkodobou životnost moderních corových odnoží. Energickým hodinovým blokem o tom přesvědčili všechny přítomné a spolu s našlapanými TTIOT tak dali obsah povedenému večeru, který nezkazil ani špatný zvuk a tropické klima.