Smutně ležící, opuštěný, starý medvídek a k tomu sentimentální název "Tak jsem to tu miloval", to je nové album Honzy Nedvěda. Co lze očekávat od téhle další desky "strahovského dobyvatele"? Možná se chtěl Honza po delší odmlce tak trochu vrátit k folkovým kořenům, trampským vzpomínkám a tedy i původní tvorbě. V doprovodu svých hostů, členů skupiny Příbuzní, je nám naservírována téměř hodinka folkových kytarovek, plných melancholie, snů a milostných tužeb. Při poslechu písní nás na chvíli může přepadnout iluzorní představa trampského přátelství při praskání táborového ohně a toužebného vyznání lásky pod letní hvězdnou oblohou. Do desky se však nesmíte hlouběji zaposlouchat. Pokud se soustředíte více na texty, zjistíte, že všechny skladby se opět vinou v jednom "nedvědovském" duchu.

Najdete zde nejen vzpomínky na staré "Rikatádo", na zapomenutá místa a ideální časy trampů, ale v písních jako je "Tátovo jaro", "Hlína" nebo třeba "Tak jsem to tu miloval" jsou také výrazné nové prvky. Jsou to pocity ukřivděnosti, samoty a nesmiřitelnosti s vlastním stářím, které se autor snaží překonat místy až přehnaně vyzdvihovanou vírou v Boha. Stárnoucí muž se upíná k jeho jediné životní energii. Všechny své tužby soustředí na lásku a milování. V písničkách "Pavlínka", "Osmnáct", "Sedmkrát", "Madlenka" nebo "Papírky" vyznává svůj vztah ke své mladičké přítelkyni a z textů jsou cítit milostné touhy stárnoucího muže, který nemůže vyhrát marný boj s mládím. Škoda jen, že si Honza neschoval tohle téma na tu správnou dobu, protože při poslechu všech jeho desek bohužel nepůsobí jeho vyznání dosti působivě. Snaha o politický, ironicky "krylovský" nadhled se odráží ve skladbě "Tonda Zápotockej". Toto povzdechnutí nad minulostí a nynější současností vyznívá však díky svému příliš subjektivnímu pocitu dosti kýčovitě.

Mohlo by se tedy zdát, že na albu není nic nového. Když se ale nenecháte příliš uspat monotónním kytarovým duchem, tak pro vás může být celkem milým překvapením píseň "Izrael". Z nasládlého milostně-lyrického snění nás vytrhne nezvyklý rytmus ve stylu afrického spirituálu, který slibuje pohodový hudební zážitek. Bohužel s koncem této písně vše zajímavé končí a album se vrací ke své původní linii.

Opět bohužel zůstává "Na kameni kámen" a u táboráků rozhodně starý, povedený "Valčíček".