Svět Sea + Air je křehký a krásný. Jejich melancholie je jakoby unáší na vlnách moře, někde těsně nad hladinou, kde se voda potkává se vzduchem. Jejich prolnutím - vzájemným propojením vzniká pěna, která se pohupuje v přesně definovaném světě. Na hranicích substancí, bez ambice tento svět opustit.

Manželé Daniel Benjamin a Eleni Stavros spojují svět ovlivněný německým rockem a řeckým pohledem na barokní hudbu. Tu zastupuje cembalo, na nějž hraje Eleni, zatímco zemitost dodává Daniel kytarou a bicími nástroji. A protože umí napsat poměrně chytlavé melodie ("Do Animals Cry" je super hit), poslouchá se "My Heart’s Sick Chord" velmi dobře a funguje od prvního poslechu. Navíc, právě díky zajímavému propojení ne tak obvyklých nástrojů vzniká čitelná a jasná, originální a nezaměnitelná tvář.

Sea + Air s přehledem a rychle zatáhnou posluchače do svého až posvátného světa. V tom je jejich velká síla, ale zároveň to může být i slabina. Protože právě jako zmiňovaná pěna na vrcholcích vln mohou působit monotónně, a to i přes schopnost udržet napětí a gradovat skladbu jen s pomocí spoře se jevících cest. Třeba opakováním refrénu "Safe From Harm" ve stejnojmenné skladbě. Ale jestli si právě v poklidné a inteligentní melancholii libujete a neočekáváte dramatické kotrmelce, budete spokojeni.

Když jsem opakovaně poslouchal "My Heart’s Sick Chord" a nemohl jsem se jej nabažit, nakonec mi došlo, v čem je jeho hlavní kouzlo. Je to ve všudypřítomné harmonii. V tom, jak k sobě ladí hlasy obou manželů, v tom, jak do sebe zapadá cembalo s hudbou ovlivněnou krautrockem. Sea + Air mají křehký a krásný svět. Takový, že jej nebudete chtít jen tak opustit.