Ostatně není divu, pokud jste "Creatures Of An Hour" z roku 2011 nezaregistrovali. Byl to dream pop jen pro vyvolené, stovky mlžných stop vzdálený, odtažitý a tajnůstkářský. Hodně se v něm šeptalo, zvuk byl dostatečně oblečen v lo-fi kabátku a ve stavech trudnomyslných se jeho poslech příliš nedoporučoval. A pokud jste se přes tohle všechno dokázali přenést, nejspíš jste si i tak tohohle materiálu dali jenom v několika porcích. Pojďme si ale muzikantský pár Still Corners nejprve představit. Příběh producenta a autora všech písní Grega Hughese a zpěvačky Tessy Murray totiž patří k těm kouzelným, které píše jenom sám život.

On tehdy jel navštívit kámoše na venkov, ale nastoupil na špatný vlak. Když mu to došlo, vystoupil na první zastávce, která se po cestě namanula, a tam potkal ji. A jaké překvapení, i ona nastoupila na špatný vlak a s neznámým, podobně postihnutým cestujícím se dala do řeči. Svěřila se mu, že kvůli zpoždění nestihne zkoušku ve sboru, on jí při té příležitosti vyjevil také svou velkou zálibu v hudbě, se kterou chtěl v budoucnu prorazit. Vyměnili si čísla, párkrát se sešli a kapela, jejíž jméno vzniklo náhodným zabodnutím prstu do stránek amerického literáta Roberta Frosta, byla na světě. (A to ještě koluje doplnění senzační historky, že Murray původně vůbec neuvažovala zapovídat se s Hughesem a raději si chtěla jít sednout na lavičku, která však byla mokrá.)

První nahrávka vyšla pod labelem Sub Pop v říjnu 2011, a jaká byla, je popsáno výše. Znovu o slovo se dvojice přihlásila o rok později s novinkovým singlem "Fireflies" a poté ještě v únoru tohoto roku s "Berlin Lovers", který se dočkal i svého videoklipu. A dřívější posluchači Londýňanů se nestačili divit. To bylo ale zvukových proměn. A nutno říct, že vůbec ne nepříjemných. Celkový koncept alba vám vlastně hned zkraje názorně předvádí "The Trip", stačí jen zavřít oči a nechat se unášet představami, které ve vás hudba vyvolává. Anebo ne. "Strange Pleasures" už totiž není tolik zahleděná do sebe. Oči tak můžete klidně nechat otevřené a jenom pozorovat svět okolo.

Díky muzice ve vašich uších se na chvíli zastaví a hned se změní v mnohem mírumilovnější místo. Líně vyhrávající kytary ještě více odlehčuje zpěvačka se svým hláskem připomínajícím stejně éterickou Grimes. Jako jsou dlouhé záběry v amerických snímcích nezávislého léta, tak se i táhne další "I Can't Sleep". A podobné tempo si udržuje většina zbylých songů, což je ještě pozůstatkem z "Creatures Of An Hour". V této rovině kapela zůstala víceméně věrná svému trademarku. Do jeho průzkumu se ale nyní neohroženě můžete vydat bez průvodce a klidně i v noční hodinu. Tu už teď Still Corners nevyužívají k vyvolávání duchů, ale jako skvělou část dne na projížďky velkoměstem. Nebo například návštěvu do tmy neonově zářícího lunaparku za zvuku vybuchujících psychedelických efektů ve "Future Age".

"All I Know" zase zní, jako by ji Hughes napsal s vychlazeným drinkem v ruce druhé, během jednoho horkého srpnového dne při slunění u bazénu. Časově byste k realitě nebyli vůbec daleko. Teploměrové stupnice tenkrát také div nepukaly. Londýn doslova hořel jako v jedné klasické skladbě The Clash... "All I Know" může znít jako óda na léto, ale v pozadí jejího vzniku stojí masivní londýnské nepokoje, ke kterým došlo v roce 2011. Hudebníka poznamenal hlavně bezprostřední zážitek, když helikoptéra přiletěla pro pobodaného člověka přímo před okny jeho bytu. Kromě části "Summer was like a fire" by vám skutečné pozadí skladby nejspíše ale nedošlo. Šílenství a revoltujícího ducha té doby společně s Murray přetavili do love songu.

Co činí "Strange Pleasures" natolik odlišným albem od prvotiny, je především krystalicky čistý zvuk, ve studiu nahraný s veškerou precizností a dotažený do každého detailu. A samozřejmě, prostor dostala také spousta elektroniky. "Berlin Lovers" a "Fireflies" jistě musely vyvolat velký rozruch u příznivců starších věcí. Duo si na nich rozumělo se syntezátory, jako by odjakživa mělo zkušebnu vedle M83 nebo Kavinskeho, a předvádělo luxusní popový zvuk, jako by nikdy předtím nebylo těmi divnými retro bubáky z debutu. Osmdesátkovým feelingem pulzuje taky "Beatcity".

"Strange Pleasures" každopádně není ani tak soundtrackem pro noční toulky městskou džunglí. Ústředním tématem je hlavně cesta, touha po svobodě, výlet nekonečnou dálnicí po neprobádaných krajinách. A i když je už takové klišé označovat nějakou desku za letní, pokud si ji přibalíte do batohu na svou vlastní prázdninovou road movie, špatně zase tak moc neuděláte.