Lev Nikolajevič Tolstoj byl kdysi (a dokonce stále je) součástí povinné četby na středních školách. Jeho "Anna Karenina" a "Vojna a mír" jsou rozsáhlá díla, která nikdo z naší generace nečetl zrovna s velkým nadšením; zápisky v čtenářských denících se spíše vzájemně kopírovaly. Většina těchto děl se dočkala mnoha, nejenom divadelních zpracování. "Vojna a mír" je popisem napoleonských válek a života rodu šlechtice Andreje Bolkonského, Tolstoj v tomto románu i odsuzoval války a násilí, i v případě, že se jednalo o vlastní obranu. Německé nastudování souboru Schauspiel Leipzig vznikalo pod režijním vedením Sebastiana Hartmanna a loni si odbylo svou slavnostní premiéru. Sebastian si pro tento pětihodinový maraton vybral i nezvyklého člověka pro zkomponování doprovodné hudby, stal jsem jím totiž berlínský producent Sascha Ring, tedy Apparat. Pro něho samotného to zprvu byla asi velká výzva, risk, ale po poslechu "Krieg Und Frieden (Music For Theatre)" se dá zkonstatovat, že mu byla štěstěna nakloněna.

Pokud sledujete Saschovy hudební posuvy, nebude pro vás tento soubor deseti kompozic až tak zásadním překvapením, bouráním zavedených postupů. Je ale plný zvukových vrstev, ruchů rozličných struktur a beatů na něm najdete poskromnu. Plně zde využil i zkušeností z osm let starého épéčka "Silizium", na kterém si prvně zevrubněji vyzkoušel práci s živými smyčci a kontrasty mezi pošpiněnou elektronikou a naturálním chvěním akustiky. Zároveň je patrné logicky navazující pokračování vyšlápnuté cesty z posledního alba "The Devil's Walk", kdy by zejména dvojice zpívaných skladeb "LightOn" a "A Violent Sky" bez problémů do této skládačky zapadla na výbornou. Zde však figurují jako dějové uzávěry, předěly jednotlivých částí.

Hudební epopej "Krieg Und Frieden (Music For Theatre)" se vtěsnala do pouhých čtyřiceti pěti minut, přesto se dotýká hran protipólů a náladových zvratů v držení indicií samotného románu. Křehká symfonická ouvertura "44" (natočila ji na cello/housle dvojice Phillip Thimm a Christoph >Mäckie< Hamann) volně přechází ve svou noise variaci chmurně valícího se drone ambientu. V tomto rozpoložení se posléze odvíjí i blok čítající třepetající se "Tod", zlomovou "Blank Page", kdy vám do soukromí nečekaně a krutě zasáhne samotná válka, a melodramatickou "PV" s uhrančivým sólem na trombón v podání Christiana Kohlhaase. Ústředním motivem je pak dvojdílná "K&F Thema", ta je plná převážně kratičkých akustických motivů smontovaných v jeden celek a volně přechází v majestátní kompozici "Austerlitz" (v ní za pozornost stojí klavírní linka, která udává takt).

Svým způsobem je tento soubor vystavěn na minimalistickém symfonickém základu, který je promíchán s elektronickou alchymií, ta je ale použita nenásilně. Apparatovi se tak povedlo dosáhnout emocionálních hlubin, které vypracoval do táhlých melodických skulptur, jež vás obepnou. Dokázal se vcítit i do skličujících pocitů hlavního hrdiny a neopomenul využít svou imaginaci dějových obrazců z divadelního představení. Z těchto fragmentů pak vykřesal maximum a dotvořil navazující a ucelený soundtrack, možná si i tímto vším otevřel dveře k vytváření hudební složky pro filmy.

Apparat již dávno zamával svým rave/techno počátkům, jeho současná tvář je hudebně komplikovanější a on sám se nebrání novým formám, práce se smyčci a akustikou v širším rozsahu mu svědčí. Dorostl tak do komplexního skladatele, kdy "Krieg Und Frieden (Music For Theatre)" je plně funkční výpravou do hutných výrazových atmosfér. Samotný ruchový experiment vytváří dostatek prostoru pro dokreslení divadelních sekvencí (nečekejte však něhu nevinné polštářové bitvy) a zároveň může fungovat zcela osamoceně, což se jen a jen počítá.

S "Krieg Und Frieden (Music For Theatre)" v současnosti vyrazil i na turné, kde tuto vytříbenou desku prezentuje živě - pražská zastávka se uskuteční již 21. května v Paláci Akropolis v rámci série Conference.