Američtí rockeři Stone Sour se rozhodli svou poslední porci materiálu rozdělit hned do dvou studiovek a dle řady obav se jim to moc nepovedlo. Zatímco první díl patří mezi jejich nejlepší počiny, na druhý zbylo už jen pár kvalitních skladeb a zbytek tvoří jen solidní vata. Chtělo to větší selekci.
Fanoušci metalových
Slipknot musí zřejmě začít mít oprávněné obavy o budoucnost své milované kapely. Zpěvák
Corey Taylor a kytarista James Root totiž z dříve bočního projektu
Stone Sour vybudovali nejdřív svou druhou plnohodnotnou kapelu - a teď? Teď to už pomalu vypadá, že právě Stone Sour jsou pro ně hlavním vyžitím a obživou, jakkoliv bychom si to vzhledem ke kultovnímu statusu enigmy z Iowy nechtěli připustit.
Na poslední desku Slipknot "All Hope Is Gone" z roku 2008 už totiž pomalu sedá prach, zatímco Stone Sour mezitím vydali počin "Audio Secrecy" a v posledních dvou letech navíc dvoudílný koncepční opus "House Of Gold And Bones", k tomu všemu navíc Taylor často koncertuje se svým sólovým akustickým programem. A i vzhledem k hudebnímu směřování právě recenzovaného druhého partu a informacím zmíněným v předchozích větách je myslím nad slunce jasnější, že Coreyho už řvaní a metal nebaví a plnou parou si to i se svými kumpány šine do vod mainstreamového rocku.
Druhá část dvojalba vydaného separátně s odstupem zhruba půl roku se mi zdá jako to dosud nejpopovější, co kapela vydala, a netvrdím, že to už z principu musí být špatně, koneckonců tklivé balady u nich vždycky příjemně zpestřily jejich alternativní metal. Bohužel, tyto kontrasty už nyní neplatí a celá deska až překvapivě splývá v jedno. Nejsou tu sice výrazně vycpávkové věci, ale ani pořádně pecky, skladby nejsou vyložené cajdáky, ani tvrdé vypalovačky, jsou něčím mezi tím a velmi obtížně na nich budete hledat nějaký osobitý ksicht.
První dvě položky tracklistu ("Red City" a "Black John") jsou přitom výborné hitovky a skvělý start, potom ale až na malé výjimky ("1982") poslech splyne v jednu masu dobře poslouchatelného moderního rocku, kde se ale můžete přistihnout, že nepoznáte, zda ještě hraje čtvrtá skladba, nebo už osmá. Zatímco
první část konceptu měla jasně vytyčené položky "cajdák, nářezovka, experiment", v tomto případě je to všechno a zároveň nic.
Nechci rozhodně říct, že je to špatná deska. Natočit ji nějaká méně provařená žánrová banda, půjde o kvalitní materiál. Od Taylorovců ale člověk očekává víc, tím spíš po vynikající první části. Chybí tomu prostě jasná vize a aranžérská nápaditost takových
Alter Bridge. Ve výsledku tak zde máme podobný případ, jako když se pro stejný model rozhodli v letech 2005/2006
System Of A Down se svým projektem "Mesmerize/Hypnotize". Drtivou většinu skvělých písní natřískali do prvního CD, aby na druhé zbyly tak tři-čtyři podobné kvality, zatímco zbytek tak nějak solidně propluje kolem, ale rozhodně se nemůže kvalitativně rovnat dřívějším počinům kapely.
Ono natočit silné a vyrovnané dvojalbum, na to opravdu nemá každý, pohořela na něm už nejedna uznávaná veličina, a když se upřímně podíváme do pomalu už padesátileté rockové a metalové historie, tak ta skutečně výjimečná dvojalba napočítáte na prstech jedné ruky.
-
Prosim? (Jára Malík, 21.05.2013 12:10) Reagovat
House Of Gold & Bones Part 1 a 2 jsou momentálně jedny z nejrespektovanějších a nejuznávanějších nahrávek poslední doby v rámci metalu. Stone Sour vydali přelomové dvojalbum, které je všude (ale opravdu všude) velmi dobře hodnoceno, ba přímo vynášeno do nebes. Nechápu proč pan Odehnal to tak sjel. Z recenze mi přijde, že si s tím nedělal moc hlavu :-( zmiňuje pouze začátek desky a konec podle mého ani neslyšel, maximálně jednou v metru nebo autobuse.
-
Trochu nepřesné info (JOY, 21.05.2013 12:51) Reagovat
Nechci nijak řešit autorův názor na desku, to je každého věc (za mě je vynikající)... Nicméně v recenzi jsou nějaké nepřesnosti, na které chci reagovat... uvádíte tu že Stone Sour dříve byli jen "boční projekt", ačkoli kapela vznikla dříve než Slipknot. Sice nekoncertovali tolik jako Slipknot, ale k tomu bylo několik důvodů - koho by to zajímalo, doporučuji Coreyho knihu Seven Deadly Sins. To, že se Jim a Corey nyní věnují více této kapele je zaviněno především úmrtím Paula Graye. Několikrát už v médiích uvedli, že je pro ně těžké znovu navázat na předchozí činnosti a úspěchy kapely (a správný fanoušek by to měl pochopit, i když to může dost mrzet).
Byla by velká škoda, kdyby svůj talent nerealizovali, takže za mě je moc dobře, že se věnují Stone Sour nebo svým vlastním projektům, ať už je to akustický projekt nebo psaní knih či komiksů...
-
Re: Trochu nepřesné info (Mates, 23.05.2013 01:26) Reagovat
Naprosto souhlasím a jsem rád, že je tu většina lidí, kteří mají víc vědomostí o kapele, (kapelách) než recenzent. Bylo by fajn si příště alespoň najít info třeba tak rok až dva zpátky, aby ze sebe člověk nedělal uplnýho blbce, když už se hrnce do psaní recenze mimo svůj okruh ;)
-
9/10 (Milan, 21.05.2013 14:14) Reagovat
Názor recenzenta rozhodně nesdílím!
Osobně bych dal Part 1 8/10 a Part 2 si zaslouží 9/10. Právě díky skladbám, které mají složitější strukturu, aranžmá a nejsou tak přímočaré. Prostě je jen potřeba více poslechů k docenění tohoto výtečného počinu.
Výraz NEJPOPOVĚJŠÍ je opravdu kliše na entou:).
-
9/10 (misho8723, 22.05.2013 12:10) Reagovat
Takisto sa musím pridať k ostatným a musím povedať, že toto album je istotne spolu s prvým dielom HoGB to najlepšie, čo SS nahrali.. a titul najpopovejší (a najslabší) album SS má album Audio Secrecy.. tento druhý diel HoGB je podľa mňa ich vôbec najlepší - najrozmanitejší, a taký Red City je to najtemnejšie čo táto kapela nahrala..a iné pesničky ako Black John, Stalemate, THoGB majú jedni z najlepších riffov z celej ich diskografie.. každá pesnička je iná, každá má iný motív.. proste fakt skvelé moderné rock/metalové album..a to po AS albume som už začal strácať nádej, že ešte dačo dobré nahrajú a oni ma pritom tak prekvapili, že som nato nebol pripravený :)