Spillerův hit "Groove Jet (If This Ain't Love)" je i na našich rádiích jako doma. Nebýt však chytlavého vokálu Sophie Ellis Bextor, italská groovy deep-housová skladba, ani sladká angličanka Sophie, by se k nám asi nikdy nedostali. Sophie je dcerou televizního režiséra a už od mládí měla o své budoucnosti jasnou představu, chtěla dělat původní hudbu. V šestnácti letech jí na ostrovech zasáhla vlna britpopových kapel a začala zpívat v kytarové skupině. Podařilo se jim i vydat album, ale po odchodu kapelníka se skupina rozpadla. Ve dvaceti letech se Sophie ocitla na křižovatce a rozhodla se dál pokračovat sama. V té době se také objevila nabídka nazpívat vokály ke Spillerově skladbě. Svou životní šanci mladá zpěvačka neodmítla a od megaúspěšného letního hitu už nebylo k sólové desce daleko.

Otevírá jí taneční rádiový singl "Take Me Home" (mimochodem coververze hitu Cher), který je perfektní ukázkou dobře udělané pop music. Píseň s nabasovanými groovy tanečními spodky a chytlavým Sophiiným vokálem se stala hitem letošního podzimu. Následující "Lover" svým zvukem i zpěvem připomíná tvorbu anglických Moloko a toto srovnání se během poslechu alba nabídne ještě několikrát. Sophie i Moloko můžeme sice zařadit do stejné škatulky - sofistikovaný pop - ale Moloko znějí přeci jen originálněji. Barvou hlasu připomíná Sophie také zpěvačku Pretenders, a proto se o ní občas píše jako o "disco Chrisie Hynde".

Všechny skladby na albu si napsala sama, nebo ve spolupráci s někým a nahrávací firma na oplátku zajistila dobré producenty. O "Take Me Home" se postaral Damian Legassick (Jaki Graham, Blur, Melanie C.) a druhý neméně chytlavý singl "Murder On The Dancefloor" produkovali Matt Rowe (Spice Girls, Robert Palmer) a Gregg Alexander (New Radicals). Veliký podíl na úspěchu Sophie Ellis Bextor má její sametový hlas s anglickým přízvukem, tanečních skladeb, ve kterých dochází k jedinečné symbióze sexy vokálu a hudby, už ale na albu moc není. V rychlejším uvolněném tempu pohladí "Is It Any Wonder", a kdyby to Sophie nebrala tak vážně, pobavili bychom se i v zavěrečné "Everything Falls Into Place", houkající syntezátory osmdesátých let.

Ostatní písně na albu tvoří průměrné kytarové a elektropopové skladby, které sice kvalitou převyšují standartní popovou produkci, ale kromě několika momentů nic nového nepřinášejí. Na debut dvaadvacetileté zpěvačky a autorky vlastních skladeb to není špatné a Sophie k tomu dodává: "Můžete dělat hudbu, protože se chcete stát slavným, anebo protože milujete zpěv. Já upřednostňuji dobrý mix těchto dvou přístupů."