Billové nepatří mezi chrliče studiových desek, a tak si fanoušci museli na nové album počkat čtyři roky. "Mlsná" rozhodně patřila k těm lepším nahrávkám, a proto si kapela potřebovala nový materiál poctivě vyčekat, aby byl něčím zvláštní a přitom neodradil skalní fanoušky.

Divokej Bill patří do ranku kapel (třeba ještě s teplickým Kabátem), které nemohou nějakým způsobem zásadně překvapit. Nezačnou z ničeho nic hrát disco nebo rapovat. To, co umějí, se mohou snažit pouze vylepšovat a postupem času dovést k dokonalosti.

Co tedy vlastně umějí? Psát chytlavé melodie, které se mohou stát stadionovými či alespoň halovými halekačkami, vydávat písně, na které se tuze dobře paří (zde jim jednoznačně vévodí pecka "Koně"), psát netuctové singly ("Vstávej"), silné balady ("Půjdem dál" či "Všema deseti" zní jak barvou zpěvákova hlasu, tak muzikou typicky kodymovsky, dle kytaristy a zpěváka Lucie a Wanastowích vjecý) a vůbec poskládat album tak, že se člověk nenudí.

Někdy jsou problémem příliš jednoduché texty, kdy se třeba v písni "Harmonika" prakticky stále jenom opakuje slogan Vyndej harmoniku, což se po třech minutách stane celkem otravným a i u některých dalších písní je v jejich druhé polovině patrná rezignace na napsání ještě jedné sloky a už se jenom opakuje hlavní poselství jednotlivých songů (viz "Dolsin"). I když snadno zapamatovatelné slogany jsou právě poznávací značkou Billů, všeho moc škodí. Nicméně, jak skvostně album začalo, tak také končí. Countryová pecka "Pekelník" odsýpá opravdu ďábelsky a přitom hrozně příjemně. I svým odlehčeným textem dodává další kamínek do mozaiky tohoto alba.

Deska rozhodně nemůže zklamat očekávání jak skalních fanoušků, tak ani posluchačů českých rádií, které hrají českou muziku, poněvadž hitových melodií je na albu dostatek. Producent Pavel Karlík odvedl dobrou práci, ostatně to potvrdil i Roman Procházka: "Pavlova role na tomto albu je nezastupitelná. Jeho velký přínos je nejenom na hudební podobě alba, aranžích, ale i textech, které s náma hodně řešil." Novým albem se stávají členové formace v čele s Vaškem Bláhou opravdovými osobnostmi, jejichž participace na albech kolegů (viz Polemic a "Hey-Ba-Ba-Re-Bop") výtvory jednoznačně osvěží.

Billové už nejsou tak bezstarostní, rozjuchaní, chcete-li neurvalí. Jejich muzika trošku otupila hrany, texty jsou více zádumčivější, ale to jim spíše prospívá. Ostatně už na minulém albu takovouto cestu nastoupili a nelze čekat, že z ní budou uhýbat.