Přiznám se, že jsem do tajů stylu ska (než jsem si pustil toto album) nijak nepronikl, zároveň jsem ale neměl ani nějaké negativní předsudky, a právě to kvantum zajímavých hostí bylo tou finální kapkou, která mě donutila k poslechu a sepsání této recenze.

Po úvodním rozjezdu "Dáma" hned druhá píseň "Sheriff z River Cross" začala rozmetávat mé pochybnosti o příliš velkém množství hostů na albu. Písnička jako vystřižená z Divokého západu doslova vcucla jak zpěváka z Divokýho Billa Vaška Bláhu, tak slovenskou Zlatou slavici a femme fatale Zuzku Smatanovou, a píseň tím dostala neuvěřitelný šmrnc a náboj. Dokonce ani Katka Knechtová v songu "Klip klap" rozhodně nepůsobí nepatřičně, ale spíš jako cukříček do kávy. Až odněkud z Jamajky je slyšet rytmy reggae duetu Polemicu s Robo Grigorovem "Kamarát z ďaleka". Ten si s kapelou zopakoval spolupráci po osmnácti letech.

Instrumentálka "Boston" i přes své hitové ambice dostává díky tragédii, která se udála právě v tomto americkém městě během světoznámého maratonu, malinko smutný nádech, ať chce, nebo ne. Ve skladbě "Moře" si zazpívali Matěj Ruppert, Lenka Dusilová, Zdenka Predná a zřejmě největší překvapení na albu. Pavol Habera a reggae? No proč ne. "Potřebujem moře lásky, břicha máme plný. Lidi k sobě měli by blíž, houpali se v rytmu stejným vlněním," lze tomuto netradičnímu uskupení věřit.

I texty jako v případě písně "Hypochonder" jsou často úsměvné a jako samotná hudba velmi odlehčené. V pecce "Baba ryba" si dokonce zapěl i bývalý zpěvák kapely Marek Határ a aby nebylo těch překvapení málo, tak celou placku uzavírá teprve druhá předělávka Polemicu. Po šestnácti letech si vzali do parády píseň "Tu Vuò Fa L’Americano".

Právě takové pohodové písně jsou na albu nejlepší a jako další letní drahokam v něm svítí i "Pískaná" opět se Zuzkou Smatanovou. Léto, pláž, drinky, šplouchající moře, místo, kde není žádný stres a shon, člověk nekouká na hodinky a je klid, to je přesně tento song.

Jeden úlet deska ale také obsahuje. "Dancehall" je dramaturgicky a hudebně někde zcela jinde než zbytek alba a docela nepříjemně narušuje jeho soudržnost a celistvost. I když tento fakt považuji za důležitý a celkovému hodnocení alba ubírá jeden až dva body, stejně se toto album bude dobře poslouchat i těm, kterým ska doteď nic neříkalo.

Celé toto album nemá za úkol posadit na zadek čímkoli výjimečným. Má za úkol pobavit, rozehrát úsměvy na rtech posluchačů, přinést dobrou náladu. V písních je možné kromě neodmyslitelného žánru ska a množství dechových nástrojů slyšet prvky swingu a jazzu. A celé album rozhodně jako splácanina nechutná. Spíš jako velký obložený talíř.