Koncem roku 1982 se konal mezi fanoušky českého country legendární koncert, na němž společně s Michalem Tučným a Tučňáky vystoupila i Rattlesnake Annie. Až o téměř dvacet let později se záznam z tohoto vystoupení objevuje na cédéčku "Jak to doopravdy bylo...", které onu akci přibližuje alespoň po zvukové stránce.
Michal Tučný byl bezpochyby nejen nejvýraznější osobností české country scény, ale také "nejpřístupnější" i lidem, kteří tento styl hudby nemají zrovna rádi, mezi něž se řadím i já. Jakkoli mě country nikdy nijak neoslovovalo, několik desek Michala Tučného mám ve velké oblibě a zvláště nahrávky "Poslední kovboj" a "Jak to doopravdy bylo s Babinským" mě baví dodnes. Každopádně se ale nemohu označovat za odborníka na jeho tvorbu, protože z ní znám jen fragmenty.
Album "Jak to doopravdy bylo..." patří spíše do kategorie těch, které přivítají skalní fandové, než běžní posluchači. Jedná se o záznam koncertu z konce roku 1982, na kterém spolu s Tučným a kapelou Tučňáci vystoupila i
Rattlesnake Annie, u nás nazývaná i jako Anka Chřestýš. Jak jsem se dozvěděl v krátkém článečku v bookletu, koncert byl nahráván na dost špatné zařízení, takže před vydáním celá nahrávka prošla nejen vyčistěním zvuku a podobně, ale spousta nástrojů byla studiově dohrána. Postup je to sice poněkud kontroverzní, ale v původní podobě asi záznam skutečně nebyl zrovna k poslouchání vzhledem k tomu, jakého pokroku ve zvuku se za ta léta dosáhlo a na co si posluchači zvykli.
Na samotném koncertě jsem samozřejmě nebyl, protože mi byly teprve čtyři roky, ale i tak se mi zdá podivné, že by celé vystoupení trvalo jen necelých čtyřicet minut, když se v bookletu tvrdí, že se jedná o úplný záznam. Ale jak už jsem napsal výše - cédéčko je určeno hlavně skalním fanouškům, kteří jsou asi za podobný počin velmi vděční. Samotný koncert je složen z několika nestárnoucích hitů Michala Tučného, v nichž si občas zapěje i
Rattlesnake Annie a konfrontace její angličtiny a Tučného češtiny vyznívá vskutku zajímavě. Poněkud archaicky už dnes vyznívá průvodní slovo Oskara Gottlieba mezi jednotlivými písničkami, ale zcela pochopitelně na záznam patří a přibližuje tehdejší atmosféru.
Těžko se na tohle album dívat běžnýma recenzentskýma očima, protože vzhledem k době a okolnostem svého vzniku má spíše dokumentární než hudební hodnotu. Výsledné hodnocení berte spíše jako orientační, příznivci Michala Tučného si mohou připočítat několik bodů navrch.