První finálový večer přinesl hned od počátku několik poznání. V první řadě obvyklou hymnu, tedy společný song všech finalistů. Tentokrát dostal název "Při tobě stát" a není nic extra - možná až příliš jednoduchá melodie, která nám bude už po třetím či čtvrtém kole pít krev. Další poznání - reklam je sice stejně, ale jsou o něco kratší. Pokud to tak vydrží, bude mít přenos lepší spád, což by bylo jen k užitku. Poznání třetí - moderátorská dvojice je katastrofální. Oproti Leošovi Marešovi to je značný sešup dolů, což kdybych prohlásil před pár měsíci, asi bych byl tlučen argumenty. Nicméně přejděme k tomu, jak se finalisté vypořádali s Hity numero uno.

První finále otevřela Tereza Manzáková písničkou "A Moment Like This", s níž Kelly Clarkson vyhrála American Idol, a to byl ten problém. Kelly je zpěvačka s velkým rozsahem a drtivou dynamikou, což ale Tereza není. Její velká síla je v klidných polohách, kde zní skvěle, a dokázala to i v úvodu skladby. Bohužel ve chvíli, kdy měla v refrénech přitlačit, začala mírně utíkat kapele a navíc se dostala do problémů s intonací. Ne úplně dobrá volba.

Příliš se nevytáhl ani Adam Kukačka s "Against All Odds" a já se opět ptám: Proč mi lidi sakra pořád mrší Phila Collinse? Adam je možná silný v rock and rollu, ale v tomto případě nic moc. Utíkal kapele stejně jako jeho předskokanka, do tónů se netrefoval ještě daleko více než ona, ale hlavně - bylo to neskutečně utahané, a to už je "Against All Odds" už tak dost pomalá. Výsledek? Nekvalitní nuda.

Ani jeden z předchozích nebyl ale tak katastrofální jako Natálie Kubištová, která sáhla po "Raise Your Glass" od Pink. Slovo katastrofa je ještě lichotka, spíše to byl, dámy prominou, průser. Posadila si to moc nízko, ale hlavně ve slokách a vlastně i v refrénech byla totálně, ale opravdu totálně mimo. Spíš bych spočítal ty dobré tóny, než ty špatné. Už dlouho jsem neslyšel tak špatný výkon.

Po této pohromě měl Karol Komenda o něco snazší úlohu. V "Are You Gonna Go My Way" Lennyho Kravitze sice moc nezazpíval a čert ví, jak to bylo s tou kytarou, ale přesto to nebylo vůbec špatné. Chyběla mu sice Kravitzova živočišnost a dynamika, nicméně přesto dokázal pobavit a hlavně už nebyl tak příšerně falešný jako minule. Dobré, dobré.

Dalším, kdo si ukousl až příliš velký kus, než mohl sníst, byla Virgínia Buberníková. "Empire State Of Mind" od Alicie Keys rozhodně nebyla tak dobrá jako minule Lana Del Rey. Chyběla tomu lehkost, občas zpívala falešně, ovšem asi nejvíce bylo patrné, že nestíhá slova. Díky tomu všemu pak chyběla i energie. Velká škoda. Jí jsem docela věřil, že by ji mohla zazpívat dobře.

To Sabina Křováková je prostě neskutečný úkaz. Se "Survivor" původně od Destiny's Child, ale ve verzi od Marty Jandové, otevřela silný blok povedených výkonů. Ta holka má v sobě ukrytou neskutečnou energii, která z ní při zpěvu tryská jako gejzír, ale je zajímavé, že jen tím zpěvem. Pohyb děsný, projev nijaký, ale i tak na ní člověk jenom kouká s otevřenou hubou.

Už jsem ani nedoufal, že mi někdo někdy zazpívá mé oblíbené Goo Goo Dolls. Martin Šafařík mi to po letech splnil prostřednictvím "Iris". Je úplně jiný než Johny Rzeznik a i jeho verze byla jiná a přitom skvělá. Všechno bylo přesně tam, kde mělo být, má výbornou barvu hlasu i hudební cítění. Jen jednu výtku bych měl - nemusel by tak protahovat slabiky.

Silnou trojku uzavřel Jaroslav Smejkal se soul-jazzovou verzi "Light My Fire". Fanouškům The Doors z toho možná vstávaly vlasy na hlavě, nicméně mě osobně se to neskutečně líbilo. Jeho zpěv měl tentokrát opravdovou šťávu, kvalitu a hlavně osobitost. A ta zastřená barva hlasu? Wow! V téhle písničce vynikla v plné kráse.

Sérii hodně dobrých výkonů přerušila Kristýna Debnárová s "Run" Leony Lewis, respektive v originále od Snow Patrol. Stejně jako někteří ale přestřelila ve výběru. Na takovouto písničku jí totiž těžce chyběl rozsah. Začátek si posadila hluboko a mumlala, ale ani to jí nestačilo, aby zvládla alespoň refrény. Na některé tóny jakoby nemohla, ale alespoň projevila nějaké emoce a energii, takže to nevyznělo až tak tragicky.

Na kvalitní vlnu najel zase Štefan Pčelár s Elvisovou "A Little Less Conversation" a to i přes to, že ve slokách to by tak trošku více rap než zpěv. Ono to ale nevadilo, naopak má můj obdiv, že to odrapoval s takovou lehkostí. Předně to byla ale výtečná show, přitom v refrénech ukázal i hodně muzikantského, když mimo úsměvu vyzpíval i několik zajímavých poloh.

Snad v každé SuperStar musí být nějaký hezounek, v této je to Daniel Šmidák, který mi silně připomíná Thomase Puskailera. Jeho španělská verze "Hero" od Enriquea Iglesiase nebyla špatná, nicméně mně se třeba minulý "Troublemaker" líbil víc. Tentokrát z něj med tekl snad všude. Brrr... zřejmě nebudu cílová skupina. Je ale zajímavé, že ani Ewa Farna se do ní nehlásí.

Naštěstí pak přišla na scénu ještě Veronika Stýblová, která naprosto překvapila výběrem songu. Sáhla po "Titanium" Davida Guetty, se kterým ji zpívala Sia. Nikdy jsem si nemyslel, že jde tohle uzpívat naživo, ale ani když nemusíte tucárnu a klubové hity, musíte uznat, že Veronika to zvládla s naprostým přehledem a hlavně bezchybně.

Závěrečné hodnocení může být tentokrát poněkud obecnější. Nebýt Veroniky Stýblové a částečně i Sabiny Křovákové porazili by kluci holky rozdílem třídy. Grupa Šafařík - Smejkal - Pčelár je opravdu silná a doplněná o Stýblovou takřka finálová. Jinak ale o tom, kdo by měl vypadnout, se shodli ve výsledku všichni. Natálie Kubištová zanechala tak úděsný dojem, že ji svorně jmenovali všichni členové poroty, vyhodil bych ji já, a nakonec tak učinili i diváci. V průběhu večera ještě předvedla svůj nový singl Gabriela Gunčíková, ale vzhledem k tomu, že to bylo na playback, mohu jen konstatovat, že studiová verze je lepší, než ta, co předvedla na Andělech.

Příští týden bude finálová jedenáctka zpívat české a slovenské písničky. Vzhledem ke složení by to mohl být, alespoň zčásti, jeden z nejlepších takto koncipovaných večerů. Ale třeba mám přehnané očekávání.