Mnoho fanoušků současné změny okolo Ólafura Arnaldse nebere zcela pozitivně a pro některé je "For Now I Am Winter" spíše zklamáním, opuštěním tradic v tvorbě tohoto talentovaného Islanďana. Prvně vydává cosi mimo domovský label Erased Tapes, za poslední zhruba dva roky vydal hromadu materiálu (namátkou třeba soundtrack k filmu "Another Happy Day", společné EP "Stare" s Nilsem Frahmem nebo připomínka jeho bokovky Kiasmos "Thrown EP") a v rychlém sledu dokončil regulérní třetí album "For Now I Am Winter". Na něm, zdá se, našel své nové směrování, ve kterém se odráží určitá přístupnost, popové mantinely (díky vokálním skladbám) a jeho hvězda pomalu, ale jistě stoupá - už to není jen ten mladý talent bydlící kousek od Reykjavíku. Ledy se posouvají a on s nimi.

Pokud jste zaslechli jeho předchozí tvorbu na "Eulogy For Evolution" a zejména na "...And They Have Escaped The Weight Of Darkness", nebude vám "For Now I Am Winter" znít až tak cize. Ólafur je stále tím pečlivým skladatelem, který se umí soustředit na nezaměnitelná melodická preludia a podchytit ten správný cit pro detail. Vedle symfonických forem se tu často objevuje i elektronické probublávání, které mu umožňuje vštěpit kompozicím další úroveň potřebných atmosfér. S orchestracemi mu však tentokráte vypomohl na toto velmi povolaný host - Nico Muhly (spolupracoval třeba s Björk, Jónsim nebo Antony And The Johnsons) a ve výsledku je to znát. Nico umí výtečně naslouchat a do partitur podchytit vše, co si zadavatel (v tomto případě Ólafur) vymyslel za smyčcové ornamenty, ona vzájemná souhra je tady hmatatelná na každém rohu.

Další novotou je hned čtveřice vokálních písní (pátou je bonusová "No. Other", ta však není na CD), na nich se autorsky podílel charizmatický Arnór Dan Arnarson, člen skupiny Agent Fresco. Jejich posmutnělý nádech ladí s instrumentální částí desky, hloubka emocí by se dala měřit vesměs na velkou vzdálenost a zasáhla by vás napřímo. "Reclaim", "A Stutter" nebo klipem vyobrazená "Old Skin" dokážou chvilkami zmást a vmést vám do sluchového ústrojí halucinaci, že posloucháte záchvěvy dozvuků z dílny Efterklang nebo krajanů Sigur Rós - hlas Arnór Dana může chvílemi (ve vyšších polohách) evokovat právě Jónsiho.

"For Now I Am Winter" však zahajuje dvojice "Sudden Throw" a "Brim", ve kterých Ólafur Arnalds hned zkraje poodhaluje své skladatelské trumfy, "Sudden Throw" funguje i jako jakási ouvertura k celé dějové výpravě. Ve "Words Of Amber", "Hands, Be Still" nebo "Only The Winds" si po většinu času vystačí s klavírem a smyčci, tedy s původními pilíři, postupy, s kterými začínal a zní pro něj nejpřirozeněji (nejenom na koncertech). "We (Too) Shall Rest" tvoří střídmou variaci k asi nejtemnějšímu momentu celého kompletu v podobě "This Place Was A Shelter", ten může být chápán jako nepřímá spojnice, pokračování na "This Place Is A Shelter" z povedeného épéčka "Living Room Songs". "Carry Me Anew" je pak téměř ambientně poklidným uzavřením, dohrou - vše tady má své pevně vyhraněné místo, návaznost.

Po zevrubném poslechu se vám nebude chtít vykročit z ústraní tohoto osamoceného majáku (objevujícího se i v klipu zmíněné "Old Skin"). "For Now I Am Winter" je dotaženým albem v mnoha rovinách a vypilovaným do každého střípku tohoto kaleidoskopu nálad. Fanoušci však oponují, že to je až na hranici zbytečného obroušení hran a jde o snahu zalíbení se co nejširšímu spektru posluchačů. Tento fakt si musí asi ujasnit každý sám, protože "For Now I Am Winter" zapadá do diskografie tohoto skromného talentu a je vesměs rovnocenným následovníkem "...And They Have Escaped The Weight Of Darkness".