V černém nebi

Třinácté studiové album Depeche Mode, toť opět dílo, o němž se mezi fanoušky bude hodně diskutovat. Opravdu je to nová klasika srovnatelná s "Violator"? "Delta Machine" je každopádně pozoruhodná hudební výprava s nejednoznačným vyzněním, kdy vrcholy střídají rozpaky.

7/10

Depeche Mode - Delta Machine

Vydáno: 25.03.2013
Celkový čas: 57:55

Skladby: Welcome To My World, Angel, Heaven, Secret To The End, My Little Universe, Slow, Broken, The Child Inside, Soft Touch/Raw Nerve, Should Be Higher, Alone, Soothe My Soul, Goodbye

Vydavatel: Sony Music

Ohodnoť toto album

Velká část zarputilých celoživotních fanoušků Depeche Mode si kapelu přivlastnila a nepřipouští možnost, že by se k hudbě DM vyjadřoval někdo zvenku, někdo mimo onen hořkosladký černý vesmír. My přece nejlépe rozumíme tomu, co nám chtěli Martin a David říci, a budeme o tom horlivě diskutovat na diskusních fórech. Stejně jako věčné debaty o zvuku kapely, který odešel s Alanem Wilderem, a jestli je "SOTU" lepší než "PTA" a zda na nadcházejících koncertech bude mít David blyštivé sako etc.

Každé nové album Depeche Mode je vystaveno nemilosrdnému srovnávání s jejich vrcholnými díly, což pro každého může být něco jiného, ale na "Violator" a "Songs Of Faith And Devotion" se možná shodneme. "Ultra" byla rovněž skvělá deska, ale bratři a sestry v černém, považte, že se mi velmi líbí i "Exciter", který jsem onehdy v jedné z raných recenzí na musicserveru ocenil osmičkou. Mimochodem, když už jsme tak osobní a subjektivní (protože takové vnímání hudby prostě je), následující dvojice alb s producentem Benem Hillierem ode mne dostala sedmičku.

Proč tenhle úvod? Toto je můj pohled (a ano, makrorecenze bude): "Delta Machine" je velmi kvalitní album, jež se ovšem nestane klasikou typu "Violator", etalonem, s nímž se další počiny poměřují. A taky proto, že jakkoliv otevřený v hudbě v podstatě čemukoliv, přece jen jsem rocker a velký příznivec Gahanovy spolupráce se Soulsavers - těšil jsem se na to, jak bude "Delta" bluesová a skoro gospelová deska. Ona i je, ale má v sobě pár slabších nevýrazných míst, které budou i tak mnohými fanoušky vzývány jako božské.

Úvod nemá chybu - první tři skladby tvoří sevřený celek, z ohromného zvuku vystupují silné emoce a píseň "Heaven" mému nemladému sluchovému ústrojí chutná jak mana nebeská. Tyto libé pocity se pochopitelně opakují v nádherných skladbách "Slow" a "Goodbye", kde jsou opravdu slyšet ty avizované bluesové vlivy. Co je třeba zvlášť ocenit, je Gahanův zpěv - David překvapuje nejen v "Should Be Higher" (zde se zaskvěl i jako autor!), ve vrcholné písni desky, kde létá v nezvykle vysoké poloze, ale na celém albu zpívá s velkým prožitkem a ve velmi dobré kondici. Ostatně, stačí se kouknout třeba na to, jak to dává živě třeba u Lettermanna.

"Delta Machine" nabízí několik opravdových hitů s úžasnými refrény, s nimiž se budou vznášet tisíce lidí na koncertech ("viz Soothe My Soul"). Ale pak jsou tu ta avizovaná slabší místa, oproti zmíněným vrcholům nevýrazné skladby "My Little Universe" a "Alone", trochu rozpačitý je i Goreho pěvecký příspěvek "The Child Inside". "Broken" až příliš okatě čerpá z depešácké minulosti a červík pochybností hlodá i při "Soft Touch/Raw Nerve", která by se neztratila na "Music For The Masses". Škoda, že se na seznam nedostala skvělá skladba "Always" z druhého disku deluxe edice, to je úžasná syntéza nervního elektronického tepání, zkresleného vokálu a parádní melodie.

I přes nadšenou zmínku o strojové "Always" (toto jsou Depeche Mode!) se zjednodušeně dá říct, že u mne vítězí kytary nad mašinkami: více se mi líbí ta polovina zvaná "Delta", rockovější, rozervanější, více pocitová, bluesová, gospelová. Druhá půlka pod názvem "Machine" je pro mne chladnější a ne tak vynalézavá. Ale víte, co je na hudbě Depeche Mode nejlepší? Že dojmy po pár dnech poslechu jsou nevyzrálé a recenze na jejich alba by se měly psát tak s půlročním odstupem.

• Delta Machine - recenze (S., 25.03.2013 10:52) Reagovat

  Trochu mě tato recenze zklamala. Důvod? SOTU v klasické recenzi 8/10, PTA 9/10 a jednoznačně nejlepší album po éře Alana W. dostane 7/10. V podstatě o nic nejde, jen mi to přijde trochu zvláštní. Podle mě jde o nepropracovanější album za mnoho, mnoho let... Není to žádný laciný popík, ale jde o velmi kvalitní album, které když ne absolutní hodnocení, tak devítku klidně mělo dostat.
  
  Je škoda, že podobné věci jsou podceňované. Po všech čertech skvělá nahrávka, exceletní sound a Alone... No tak to netřeba komentovat - jedna z top skladeb. Deska nemá slabé místo a vše do sebe dokonale zapadá. Možná to chtělo opravdu více poslechů. Finální sound mi přijde trochu ukvapený, i když na to recenzent lehce upozorňuje.
  
  I tak díky za recenzi.
  
  

  • Re: Delta Machine - recenze (Ondra, 25.03.2013 11:14) Reagovat

    Kvalitní deska to určitě je, ale autor recenze má pravdu v tom, že nejlépe je jejich alba hodnotit po nějakém čase, zároveň se musím k němu připojit v tom, že první část desky je zábavnější a pro mě má více emocí než část druhá. Ono, až nyní, kdy jsem si poslechl deltu a poté SOTU, tak musím říct, že SOTU se jim hrubě nepovedla.. Určitě s vámi nesouhlasím, že jde o nejlepší desku po Alanovi, i když je to slušná záležitost tak tomu, co vytvořili na Ultra se to nemá šanci rovnat, atmosféra, kterou právě na Ultru dokázali přenést je nepřekonatelná..
    
    

    • Re: Delta Machine - recenze (S., 25.03.2013 13:51) Reagovat

      Však jsem také psal, že na to recenzent upozorňuje. Snad jsem nezněl moc konfrontačně. Přijde mi, že Delta se zařadí mezi klasické koncepční desky. Každá skaldba tam dle mého názoru perfektně sedí a album naopak dost silně graduje. Je to samozřejmě věc názoru, ale já velmi kvituji, že se ještě někdo odvažuje natáčet koncepční desku, která se snaží něco sdělit. Ne jen kolekci potenciálních rádio singlů. To je naopak obrovské plus této placky. Nesluhlasím ani s tím, že na desce není jediný potenciální hit - Sooth, Soft nebo Broken jsou skladby, které perfektně zapadají do alba, ale zároveň mohou úplně klidně fungovat samostatně.
      
      

  • Re: Delta Machine - recenze (electric_C, 27.03.2013 17:56) Reagovat

    Skor nez cierne nebo mi Delta Machine pripomina hnedu stoku. Je to jednoznacne sklamanie roka. Uz predchadzajuci album bol na hrane, ale toto je takmer hudobny odpad. Hrozna produkcia, cela nahravka znie ako demo, sebavykradanie, nedostatok inspiracie, plytke texty, to je Delta Machine. Je tu sice zopar O.K. piesni, ale po vypocuti Songs of Faith and Devotion je to iba take "hrajkanie na pieskovisku." Nema to stavu. Miestami album znie, ako keby islo nie o DM, ale len o nejaku revival band. 5/10
    
    

  • Re: Delta Machine - recenze (Jura, 14.04.2013 11:03) Reagovat

    Naprostý souhlas. V novodobé éře rozhodně vrcholné album- minimálně devítka. Točím ho stále dokola a pořád mě baví, což se nedá říct o PTA a SOTU. Všechny skladby mě něčím zaujaly, i ty údajně nevýrazné, snad jen s výjimkou nudné odrhovačky "Soothe my soul", kterou skoro pravidelně přeskakuju.
    Dost mě překvapil Dave, protože jeho autorské kousky patří rozhodně k vrcholům alba, což bylo podle mého názoru u SOTU přesně naopak.
    Díky DM, tohle se povedlo!
    
    

Naživo: Apashe s Alinou Pash a dalšími v O2 universu ukázali, že spojení elektroniky se symfonickým orchestrem není nesmysl Neuvěřitelné čtyři hodiny trval program v pražském O2 universu, před jehož začátkem Apashe lákal, ať přijdeme včas, tedy už v 19:30, abychom zažili kompletní show. Náročný páteční večer proto končil až po 23. hodině a... čtěte zde

Vydáno: 07.02.2026 13:43 v sekci Naživo

8/10

Recenze: Peter Lipa se na albu "Je to stále tak" pootevřel mainstreamu, nahrávka šlape i po letech Na sólový debut "Neúprosné ráno" čekal Peter Lipa dlouho. Pozici měl už tehdy stabilní a deska ji jen potvrdila a upevnila. Následující kolekce "Je to stále tak", která vyšla o čtyři roky později, má tak ve zpěvákově diskografii... čtěte zde

Vydáno: 07.02.2026 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Blitz Union - Nejsme prorokové, jen nás baví vymýšlet příběhy. Snažíme se vytvářet silnou komunitu Domácí Blitz Union jsou známí spíše v zahraničí, ale postupně si budují základnu i u nás. V půlce ledna vydali desku "Evolution", na které najdeme jedenáct songů. Nově hrají v pěti členech, přičemž dva jsme mohli vidět v... čtěte zde

Vydáno: 06.02.2026 08:10 v sekci Publicistika | Rozhovory

Českým rádiím vládne David Guetta, streamům Djo. Raye je v hledání manžela stále úspěšnější Po čtyřech týdnech na vrcholu opustila Taylor Swift s "The Fate of Ophelia" vedoucí příčku české rádiové hitparády. V čele ji nahradili David Guetta, Teddy Swims a Tones And I s "Gone Gone Gone". Albovému žebříčku dál kraluje Buka,... čtěte zde

Vydáno: 05.02.2026 08:00 v sekci Novinky | České hitparády

Nejvíc nej: Hudba v roce 2025 napříč žánry aneb Co byste neměli minout podle Honzy Trávníčka? Když jsem začínal psát o muzice, čtenáři i interpreti řešili, jestli danému albu bude udělena šestka, nebo sedmička. Jenže jak hudby vychází čím dál víc, skutečně důležitým faktorem není výsledné číslo, ale to, že se o... čtěte zde

Vydáno: 04.02.2026 20:00 v sekci Publicistika | Nejvíc nej