Sama zpěvačka označila své nové album za mix taneční a folkové muziky. Nestává se obyčejně, aby už před vydáním byla známa více jak třetina desky. Hned šest ze šestnácti písní vešlo za uplynulý zhruba půlrok ve známost a netroufám si tvrdit, jestli je to dobře, či naopak. Na žebříčku prodejnosti prakticky ihned "Oheň" vystoupal velmi vysoko a potvrdil, že šik Lucčiných obdivovatelů (či spíš obdivovatelek) je nejméně tak velký jako zástup odpůrců.

Otvírací singl "Co s tou touhou" jsem už ohodnotil ve své minirecenzi, takže se k němu není třeba dál vracet. Titulní skladba "Oheň" není ničím výrazná. Tuc. Lepší okamžiky alba nastávají následně s písní z filmu "Rebelka" "Kdy vzlétnu já" a zřejmě s nejlepší taneční skladbou alba "Zombie". Pak následuje rychlý sešup do suterénu špatných tucpufáren. Tuctuc. Duet s Michalem Davidem "Byla to láska" se pro mě stal, hned jak vyšel, velikým zklamáním. Sice jsem na hudbě našeho hitmakera vyrůstal (a mám rád většinu z jeho písní osmdesátých let dodnes a nestydím se za to), ale hrozně mi leze na nervy to, jak se snaží křečovitě držet krok s módou a novým tanečním soundem. Namísto nějakého pěkného romantického duetíku je tu stupidní text a hlavně výrazný taneční spodek. Tuctuctuctuc.

Snad úplně nejhorším okamžikem alba je taneční předělávka megahitu Tiny Turner "Simply The Best", zde s názvem "Ty jsi ten nej". Tuctuc. To už byla snad lepší verze Těžkýho Pokondra, tuším s názvem "Chcípnul tu pes", u toho se člověk mohl alespoň zasmát. Nevím, proč má Lucka takovou touhu mršit zahraniční hity, už hrozná verze coveru od Bonnie Tyler "Vítr" mi lezla krkem. Tuctuctuc. Po této písni jsem si myslel, že nic horšího přijít nemůže, ale dost se mnou a mým sluchem zatřásla i tupá "Dlouhá pouť".

Křivka stravitelnosti alba zase začala stoupat pozvolna nahoru až poté. Mira Jaroše znají hlavně slovenští fanoušci soutěže "Slovensko hľadá SuperStar", kdy byl finalistou první řady. Zde si zahostoval v duetu "Na pokraji síl". A pak už konečně více dostaly prostor zvonivé akustické kytary a závan slibovaného folku. V závěrečné fázi alba tuctuc rytmy víceméně vymizely (s výjimkou jediné anglické skladby "Bring It On Home") a bylo to jedině ku prospěchu věci. Jak "Jedou vozy prérií", tak "Vánoce bílý" jsou sice skladby, které nikoho na zadek neposadí, ale jsou příjemné k poslechu a velice pohodové.

Myslím si, že by se interpretka měla hudebně rozhodnout, jak dál. Buďto se posunout k tanečnější poloze a tam se nechat inspirovat albem o rok mladší zpěvačky Kataríny Knechtové "Tajomstvá" (včetně textů, neboť to je bohužel další slabina tohoto alba), nebo se spíš orientovat na písně folkovějšího rázu. Nepatřím do šiku nepřátel zpěvačky a klidně se přiznám, že mám spoustu písní od ní rád. Právě ty songy s folkovým zabarvením už od dob duetu s Příbuznými "Kdo Tě má rád" patří k tomu nejlepšímu z jejího repertoáru.

Je jasné, že v jejím případě nejde o bůhvíjaké umění, ale člověk, pokud se chce dívat třeba na film, také pořád nevyhledává filmový klub na ČT2 a rád se podívá i na nějaký ten příjemný, oddechový. Tak to může být i v případě hudby. Nemusí být komplikovaná, v textech nemusí být přehnaná moudra, ale měla by se i přesto dělat inteligentně. Proto Lucku nijak nehaním za to, že nazpívá pohádkovou písničku "Mlýn klape svou", písně "Láska na 100 let", "Jestli máš mě rád" nebo "Hej, lásko velká". Její hlas se v těchto písních moc příjemně poslouchá a co si budeme nalhávat, ani vzhled není rozhodně k zahození. Jenomže platí, že méně je někdy více a že by se konečně měla ve svém věku rozhodnout, kam bude hudebně směřovat.