Ten nádherný obrázek na obalu desky prý vznikl zcela náhodou, jako nestrojené fotografie. Cave prostě jen vešel do své ložnice, kde jeho manželka Susie Bick připravovala sérii fotek s fotografem Dominiquem Issermannem. Několikrát cvakla spoušť a původem australský zpěvák pak později vybral jeden z výsledků pro aktuální album The Bad Seeds, klidnou a jemnou "Push The Sky Away" (mimochodem, jedná se o první desku, co vyšla na vlastním labelu Bad Seed Ltd.).

Saint-Rémy-de-Provence je sympatické francouzské městečko. Stojí v něm nádherný kostel, v němž se můžete zaposlouchat do zvuku majestátních varhan. V okolí se nacházejí románské rozvaliny, život tu plyne poklidně a to, že se nikam nespěchá, naznačují i líné divoké kočky, které se válí na ulici. Atmosféru tu dokresluje i zajímavě řešená povrchová kanalizace. A právě v tomto městě se nachází i studio Le Fabrique, kde The Bad Seeds nahrávali svou patnáctou řadovou desku. Na místě, jehož atmosféra tak výborně souzní právě s nahrávkou, opět pod dohledem producenta Nicka Lunaye (spolupracují s ním už od "Nocturamy"). I Díky Saint-Rémám se do titulní skladby dostal sbor dětských zpěváků, kteří sice neuměli ani slovo anglicky, ale možná právě proto mu dodávají tu nádhernou atmosféru.

"Jubilee Street", druhý singl a láska na první poslech, středobod alba, vypráví o dívce s malou černou knihou, na jejíž každé straně bylo mé jméno. A právě "Push The Sky Away" je takovým Caveovým černým zápisníkem (nebo stodvacetistránkovým zápisníkem co najdete v SDBS?). Temnější než kdy předtím, jinak ale až nebývale klidná a silně melancholická deska, v níž neustále tepe všudypřítomné napětí (díky, Warrene!). Do takových světů se propracoval Nick Cave & The Bad Seeds v době, kdy zastavil démonické bouřliváky Grinderman. A to vše v době, kdy v kapele již není ani Blixa Bargeld (od roku 2003) a nově (protože předchozí album ještě nahrával) ani zakládající člen skupiny a kapelník Mick Harvey.

Inspiraci tentokrát hledal Cave, kromě svého nitra, také na Wikipedii. V jednom z rozhovorů se vyznal z toho, jak je jejím nadšeným uživatelem. Fascinuje jej zejména jako místo plné náhodných informací, často pak nepravdivých. Cavovi se líbí, že funguje stejně nedůvěryhodně jako naše vlastní vzpomínky. Věci zkresluje a upravuje a to jej na ní fascinuje. V písni "We Real Cool" pak zpívá (a není potřeba spekulovat, kde si ty údaje našel): Sirius is 8.6 light years away / Arcturas is 37 / The past is the past and it's here to stay / Wikipedia's heaven / When you don't want to remember, you know / On the far side of the morning / Who was it, yea you know, we real cool.

Vedle toho tu ale narazíme i na kontroverznější a osobnější vzkazy. V písni "Mermaids" připomíná, že věří v Boha (a také v mořské panny). Následně pak v skladbě "Higgs Boson Blues" posílá vzkaz odstupujícímu papeži, když pro něj zpívá Well here comes Lucifer / With his canon law / And a hundred black babies runnin' from his genocidal jaw. A posluchač vzpomene na kvality katolické církve, jako je nechuť jakkoliv (kromě zametání pod koberec) řešit zneužívání dětí katolickými kněžími.

"Push The Sky Away" je velmi klidnou nahrávkou a mezi druhým albem dekadentních Grinderman tak vytváří obrovský kontrast. Ten největší, jaký kdy dvě po sobě jsoucí Caveovy desky měly. A pozitivní je, že je jedno, zda Cave řve a mlátí do strun startocastra, nebo si libuje v klidných (ale rozhodně ne stojatých) vodách. Albová patnáctka The Bad Seeds ukazuje, že to Cavovi výtečně funguje v obou těchto světech. A tak nezbývá, než se těšit na koncerty na Pohodě či v listopadu v Praze a v mezičase si připomenout třeba ten berlínský, jenž byl před pár dny přenášen rozhlasem.