Na vstupenkách byl sice napsán začátek ve 20:00, ale sotva jsme pár minut před osmou vešli do haly, první předkapela v podobě havířovských Nebe už pozvolna dohrávala svůj set. Závěrečná trojice "Platonická", "Mapy" a samozřejmě "Legosvět" ukázala, že pánové už jsou za minulý rok docela vyhraní a krátký set před tisícovkami diváků si užívali. Škoda jen, že ze trojice zpěváků předvedl Petr Harazin ten večer nejslabší výkon, snad se časem ještě více otrká a vyzpívá. Poprvé jsem viděl někoho fotit tabletem z pódia (u některých návštěvníků je to už dlouho normální úchylka), doufám, že si bubeník pořídil pěkné fotky. Jen ten nový samplový motiv v poslední skladbě si skupina mohla odpustit, zněl spíše jak z nějakého tanečního remixu a do písničky se moc nehodí.

Po krátké dvouminutové pauze přišel na pódium Ido Zmishlany, jenž vystupuje pod nickem Ido vs. The World, jinak jeden ze spolupracovníků na nové desce Kryštof, a pustil se do setu, který prošel mnoha žánry. Úvodní skladba zněla jak elektronický Circus Ponorka, druhou odzpíval jen za doprovodu kláves a vokodéru, od třetí se k němu připojili muzikanti z Nebe a společně dali několik dalších písniček. Nechyběl kus v reggae rytmu, akustická country skladba, písničky znějící jako Placebo... Jako by Ido chtěl předvést, jaké všechny druhy stylů dokáže zahrát a asi i nahrát. Snažil se bavit sebe i lidi, kteří ožili hlavně, když zazpíval úvod "Stánků" (česky!), v němž holku vyměnil za buchtu. Kdo mu to asi poradil? Suma sumárum - výborný zpěvák, povedený set.

Kryštof se na novou desku a navazující turné připravovali dlouho a výsledek je znát. Nahráli jedno z nejlepších alb ve své diskografii a bezpochyby připravili nejpropracovanější koncertní show své kariéry. Pódiu vévodila obrovská led stěna přes celou jeho šířku, která se i hýbala, do publika vybíhala tři mola, na nichž si muzikanti častokrát přicházeli blíž k divákům. Setlist by postavený na míru velkým koncertům bez emočních výplachů a těch těžších kousků z jejich desek. Už v recenzi "Inzerátu" jsem psal, že díky typickému stadionovému hulákání skupina očkem pomrkává po Coldplay a naživo se to potvrdilo. Nešlo jen o to, zahrát dobře dvacet písniček, ale dopřát návštěvníkům zážitek, který je bude dlouho hřát v duši. A tak je to správně. Pro srdcervoucí skladby jsou určena menší místa, jak Kryštof už v divadlech a kinech ukázali. Včerejší večer patřil dobré náladě a zábavě.

Nečekejte však, že by kapela v rámci lepšího kontaktu s publikem hrála jen samé hity a ignorovala novou desku, právě naopak, ta odezněla kompletní. Její síla a určení do velkých prostor ale dokázaly, že všechny položky bez problémů zapadly mezi staré hitovky a v žádném případě nenudily, jak se občas při prezentaci nových skladeb stává.

Skvěle byl do celého programu zakomponovaný host Jaromír Nohavica. Jeho příchod a fingovaný telefonát v rámci "OstravSKe balady" se sice dal očekávat, ale předtočený filmeček s hledáním haly ho vtipně uvedl. Společně pak samozřejmě zahráli aktuální singl "Křídla z mýdla", krásné chvíle přišly s jeho "Mám jizvu na rtu" s klavírem a saxofonem. S celou kapelou si zazpíval ještě "Já chci poezii" a nohavicovská vsuvka skončila vyřvávaným "Fotbalem", v němž Richard Krajčo odehrál celou písničku na pozoun.

Těžko říct, co bylo z koncertu nejlepší. Pro mě třeba akusticko-jazzové "Ženy", pro jiné třeba téměř závěrečný "Obchodník s deštěm". Hlavně ale vše fungovalo jako celek, téměř bez zádrhelů. Lidi neměli šanci poznat, že se jedná o generální zkoušku před třetinovým publikem. Jediná technická chyba, které jsem si všiml já, byla, když při "Atentátu" nefungovala kamera, s níž se Krajčo snažil snímat návštěvníky, kteří měli být vidět na ledce.

Nové koncertní turné Kryštof opravdu stojí za to vidět. Pokud ještě nemáte lístky, věšte hlavu, všechny tři další koncerty jsou už dávno vyprodané.