Juwana Jenkins, která pochází konkrétně z Filadelfie, dominuje svým hlubokým a plným hlasem, kterým jsou afroameričtí bluesmani tak typičtí a kvůli němuž jsou pro styl nepostradatelní. Spojení s vynikajícím harmonikářem Charliem Slavikem se proto jeví jako takový menší all star band našich končin v rámci blues. Není tak s podivem, že oba umělce doplňuje ještě All-Star Mojo Band, který je dvorním doprovodem zpěvačky. Na úvod je ještě třeba říct, že obal desky je velmi povedený, evokuje atmosféru jihu Severní Ameriky, pro který je blues domovem. Stejně vymazlený je i vinylový vzhled samotného CD, který dotváří v posluchači navozovaný pocit nostalgie (to mp3 v iPodu nikdy nedokáže).

Nahrávka hned ve svém úvodu dává tušit, o co že tu půjde. Ryzí, klasický a až na dřeň ohlodaný blues toho nejameričtějšího zrna, u nás poměrně ojedinělý (přece jen, pojem blues se v našich končinách trochu ztransformoval). Je evidentní, že oba jsou na tomto poli velmi zkušení a dokážou napsat svižnou a kvalitní skladbu. O tom nás přesvědčí hned v úvodu výbornou trojicí skladeb "Never Say I Love You", "(Baby, Baby) Please Don't Make Me Late" a "The Blues Keeps You Alive", která je zároveň brzkým vrcholem alba. Škoda, že ke konci už některé písně ("Married To The Blues", "Cookin' Out Doors") kvalit úvodních nedosahují a album si neudrželo vysokou laťku až do konce. I tak na posluchače však čeká hutná porce tradičního blues.

Bluesoví odborníci zbystří, když zaslechnou známou skladbu "Hound Dog" od Big Mama Thornton. Ta se proslavila především v padesátých a šedesátých letech, kdy spolupracovala třeba s legendou Muddym Watersem. Stejně jako Charlie Slavik byla výbornou harmonikářkou a také, stejně jako Juwana Jenkins, výbornou zpěvačkou tradičního r'n'b a blues. Proto se volba coveru právě od ní jeví jako samozřejmá. A i když píseň Juwana Jenkins & Charlie Slavik zpracovali po svém, značně odlišně od originálu, jedná se o povedenou variaci, která zaujme hned na první poslech.

Deska "The Blues Keeps You Alive" je pro milovníky žánru lahůdkou. Umělci na ní dokázali držet krok se světovou scénou, ačkoliv při srovnání s deskou "Nothing But Love" od Američana Roberta Craye, která vyšla v loňském roce, přece jen novinka strádá a chybí jí větší dávka živelnosti a hloubky. Na druhou stranu je třeba být neskonale vděčný za jakoukoliv takto povedenou a kvalitní bluesovou desku a spolu s překrásným vizuálním pojetím, které jsem zmínil na začátku textu, je koupě fyzického CD bezesporu rozumným nápadem.