Eggnoise byli jednou z našich nejzajímavějších kapel poslední doby. Jejich muzikálnost, hudební vynalézavost i instrumentální zručnost předčila leckteré muzikanty, jen jsme asi bohužel nebyli v Česku na jejich jazz-pop dostatečně připraveni. A tak, namísto toho, aby tu davy lidí obdivovaly tuto výtečnou kapelu, došlo po třech výborných albech k jejímu rozpadu a přeměnu v občasný studiový projekt (v roce 2012 třeba pod hlavičkou Eggnoise vznikla hudba k Hřebejkovu filmu "Svatá čtveřice"). Ještě před tím ale Ondřej Galuška (v Eggnoise zpěv, kytara, pozoun) vydal své první sólové album.

"O.G. And The Odd Gifts" je skutečným darem v několika rozměrech. Ten nejpřímočařejší spočívá v tom, že si desku můžete zdarma stáhnout přímo na webu O.G. And The Odd Gifts, k čemuž Galuška dodává: "S tímhle názvem mi přišlo vhodné jej nabídnout jako dar posluchačům. Neberte to ale zas tak vážně. Pokud se Vám album líbí, můžete za něj zaplatit dobrovolnou cenu přes odkazy ve zmíněné sekci."

Další dárkový rozměr je přímo v samotné nahrávce. Protože poslouchat ji je nesmírně příjemné. Album je živé a třpytí se, jako když stékají kapky po listech stromů a lián v tropickém deštném pralese. Je v něm náboj, radost ze života, uvědomění si vlastní pohody a užitečnosti. Přichází s ním ohromná pozitivní energie. Při poslechu se člověk diví, proč že se tyto skladby nedostaly do éteru našich komerčních rádií, zejména, když třeba romantická "Barbara" je jednou z nejpěknějších pohodovek loňského roku.

Jedno z vysvětlení, proč jde o dary, dává také Galuška, když říká: "Píseň je bolestný dar, bezcenný poklad, rudiment, který vychází z našich těl a promlouvá k našim tělům. Ale to, co se sděluje, je radost, protože jedině radost se sdílí, bolest odděluje. Možná, že jsou i jiné písně, ale já je psát neumím."

Ale i výtečná deska může mít své zaškobrtnutí a k tomu u O.G. došlo v půlce nahrávky. Tam umístil "Vinyl". Jednu ze dvou českých skladeb. První v pořadí a z konceptu alba se zcela vymykající. Sama o sobě je normální tvrdší kytarovkou, řízným vinylovým podobenstvím, ničím, o čem by bylo potřeba významněji psát. Avšak právě uprostřed alba k velké škodě rozbíjí celý jeho jinak jednotný styl. Vlastně sem vůbec nepatří a ten dvojí kontrast (poprvé, že z ničeho nic přijde čeština a podruhé, že se tak razantně přitvrdí) člověka vytrhuje z polomeditačního stavu, do nějž nás tak pěkně v předchozích pěti skladbách Galuška a spol. dostávali.