Sestavte si vlastní recenzi aneb u Westlife je všechno při starém

07.12.2001 05:00 - Luboš Svoboda | foto: facebook interpreta

Neskutečná nuda, která mě ve vlaku dovedla během rekordního času do stavu blaženého spánku. Po probuzení už jsem novou desku "World Of Your Own" od irské chlapecké pětice Westlife ale opravdu slyšet nechtěl. Proč, to se dozvíte v recenzi.
3/10

Westlife - World Of Our Own

Vydavatel: BMG
Na následujících řádcích vám předložím návod, jak si udělat poměrně přesnou představu o novém albu irské chlapecké skupiny Westlife "World Of Our Own". 1. Otevřete si v novém okně recenzi Honzy Baluška na minulé album "Coast To Coast". 2. Nahraďte všechny konkrétní údaje (jako název alba a skladeb) novými. Pomůže vám k tomu seznam na konci této recenze. 3. Uberte jeden bodík z hodnocení, protože skupina nepřišla s absolutně ničím novým. Hotovo. Vidíte, bylo to jednoduché. Vzhledem k tomu, že mi Honza nedovolil zkopírovat jeho starou recenzi, musíte proces, který bych prováděl já, provést sami.

No, měl bych to přece jenom moc jednoduché, takže to trošku rozpitvám. Skladeb je na desce sedmnáct (první jak druhá, druhá jak třetí atd.), a kdybyste si třeba nedejbože chtěli k chlapcům připojit i svým jímavým zpěvem, jejich texty jsou napsány droboučkým písmem v bookletu. Mimoto jsou zde i velké fotografie hochů s uhrančivými pohledy a povídání obsahující intelektuální hlášky typu: "Nechce se mi věřit, že to je naše už třetí album, před třemi lety Westlife neexistovali a teď tohle všechno - šílené!". Ostatně podobnými perlami se hemží i slova písniček. Spíše jsou z nich přímo složené. Na to, aby člověk napsal verše "Chci s tebou zestárnout, chci zemřít ve tvé náruči, chci s tebou zestárnout, chci se dívat do tvých očí...", opravdu nepotřebuje básnické střevo. Stačí sledovat jihoamerické telenovely - no možná ani to ne. Ostatně ony pro představu stačí už názvy písniček.

Jedním z charakteristických rysů chlapeckých kapel jsou ukníkané a křehké hlasy snažící se navodit jakýsi pocit romantičnosti. Myslím, že toto splňují Westlife do puntíku. Jejich zpěv je totiž dostatečně úlisný na to, aby romantickou dívčí duši přesvědčil, že kluci z Westlife jsou, kromě toho, že jsou 'k sežrání hezký', taky děsně cituplní. Tím také dokázali zničit v originále skvělou skladbu "Angel" od mé oblíbené Sarah McLachlan. To jim nikdy neodpustím. Prostě Sarah, kromě toho, že na rozdíl od nich umí skládat písně, toho s hlasem dokáže mnohem víc, což je u songu jako tento dost podstatné, nehledě na to, že se pro něj hodí ženský hlas více. Přitom doprovod překvapivě zachoval původní charakter, přesněji řečeno se skoro neliší od originálu. "Angel" je také jedinou dobrou skladbou (bohužel ve slabé interpretaci) na desce, ostatní jsou prostě jen ony známé sladkobolné balady a "balady v rychlejším tempu" v poměru zhruba 2:1. Poslouchatelné pro mě ještě byly "World Of Our Own" a "When You Come Around", snad proto, že u nich pocit "tohle už jsem slyšel tisíckrát" nebyl tak silný a pro melodii se místy dalo použít slovo "poutavá".

Já si stejně myslím, že ať si tady budu psát, co chci, dívčiny ve vývinu, které ostatně tvoří posluchačskou základnu, a jak se zdá, ovládají britské hitparády snad ještě víc než naše, si nové album koupí stejně, a nikdo jiný už ne.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY