Pohoda, jazz a Ibiza v Mecce

V sobotu přijela do Prahy má mladší sestra, tak jsem jí vzal do Meccy na večer C-Lounge del Mar agentury Wax. Přišli jsme už před devátou hodinou, abychom stihli i koncerty. U vstupu do klubu ozdobeného palmami nás přivítali sangrií, posadili jsme se do pohodlných C-Loungových křesel a ještě před začátkem vystoupení byly uspokojeny i naše chuťové smysly gurmánsky připravenými chobotničkami a jinými dobrotami, které se podávaly zdarma. Palmy doplňovala na plátnech a obrazovkách stylová mořská projekce a s bossa-novou od Yvonne Sanchez a Robert Balcar trio jsem už byl jednou nohou na pláži. Zatímco jazzové standarty byly "pouze" dobře zahrané a zazpívané a svými sóly exceloval především pianista, bossa-nova v podání argentinsky vypadající Yvonne byla unášející. Barvou svého hlasu připomínala ve vyšších polohách Astrud Gilberto, hvězdu bossa-novy šedesátých let. Pohodový večírek se velice zvolna rozjížděl, ale hlavní příbojová vlna byla ještě hodně daleko.

Zatímco půvabné slečny roznášely mezi lidmi exotické nápoje jako například pomerančový džus s vodkou a šampaňským, z reproduktorů se začaly linout první tóny nového elektronického projektu Honzy Muchowa Beefklid. S Honzou v něm hraje na klávesy kolega z Lazy Jimmy a příležitostný klávesák Extasy of Saint Theresa přezdívaný Karlos. Hned po úvodním songu si pozvali na pódium svého hosta, bluesového zpěváka a kytaristu Bobbyho Houdu. Bobby emigroval už v sedmdesátých letech do Ameriky, kde se mu to blues pořádně vsáklo do krve a do Čech se vrátil až po revoluci. Jak mi Honza Muchow prozradil, většinu repertoáru dali dohromady teprve večer před koncertem, ale o to spontánněji a uvolněněji působilo jejich "elektronické blues" (?). Škatulkování se vyhnu, každopádně to bylo opravdové blues (kytara, zpěv) se současným elektronickým doprovodem (beaty, klávesy, samply, zvuky). Nejlépe to vystihl sám Bobby, když na konci řekl "...a děkuji kapele!" Zazněly tanečnější a rytmické skladby, ale také například ambientní "Prší", ve které rytmus udával pouze vysamplovaný zvuk stěračů a hudba zachycovala deštivou noc, co obklopuje osamělého řidiče. Z nedělního vystoupení Beefklid na Zvonařce byl pořízen záznam a my vám na našich stránkách v brzké době přineseme ukázku.

O půlnoci přišla na řadu hlavní hvězda večera - José Padilla. Ve světě chill-outových DJů je legendou. Vyrůstal v Barceloně, a když v roce 1975 potřeboval zmizet z města ven, první parník, který mu osud postavil do cesty, jel právě na Ibizu. Už v Barceloně pokukoval po "těch, co pouští desky", živil se jako číšník a čím dál tím více také jako DJ. Vyhlášené byly jeho sety při západech slunce v Café del Mar. Bílý ostrov, jak se Ibize přezdívá, si zamiloval a bydlí tam dodnes. V červenci a srpnu však odjíždí pryč, protože taneční scéna, kterou tu pomáhal rozjíždět, už podle něj není o hudbě, ale o penězích, ziskuchtivých klubech a špatných DJích, kteří hrají dokola a bez fantazie své připravené sety. Ostatně i s majitelem Cafe del Mar je José v současnosti na kordy kvůli penězům, protože jejich spolupráce, založená pouze na dvacetiletém přátelství, nebyla podložena žádnou smlouvou. O Padillově setu se předem hodně diskutovalo, nebývá totiž zvykem, aby chill-outový DJ hrál na hlavním pódiu a tanečníci byli odsunuti do chill-outu. José si však doma zapoměl ambientní desky z kompilací "Cafe del Mar", a přestože začal svůj set v downtempu, brzy začal zvedat rychlost a posluchače k tanci. Hraje už přes dvacet let a nálady a účinky svých desek zná dokonale. Plynule přecházel mezi různými styly, ale nálada zůstávala po celou dobu vyklidněná a příjemně plynoucí. Deepový zvuk, jaký máme u nás spojený spíše s Paříží, prokládal španělskou hudební produkcí a Bílý ostrov se zhmotnil v Mecce. Když se mě sestra ptala, jestli to tu tak máme v každém klubu, jen jsem si povzdechl, že to by byla skutečně paráda, ale bohužel. Plážová nálada prostoupila celý Padillův set a zazněly i skladby z jeho vlastní produkce. Kolem třetí hodiny ranní na něj perfektně navázal ještě o něco roztančenější Nigel Hayes, který během prvních deseti minut dokázal, že v mixování už má také něco za sebou.

Do jindy chil-outových spodních prostor Meccy byli tentokrát odkázáni všichni tanečníci. Na svižnější vlnící se deep funky housové sety se tu pro některé trsalo lépe než na hlavní scéně. Večer začínal deepfunkující Kel Quadrant, který se lehce odchyluje od svého domovského spíše tech-housového Quadrant soundsystem a navázali Rockwell, Kuba Soulcheck a pěkně roztančený set odehrál také Belgičan Timaxx. Jeho přítelkyně byla atmosférou klubu nadšená, v Belgii by prý na Padillův set nikdo moc netancoval. Ani takové množství videoprojekcí není na západě příliš zvykem.

Mecca proměněná v jeden veliký chill-out řadu lidí zaskočila, ale také příjemně překvapila a dokázala, že je opravdu jedním z nejzajímavěších a nejlepších klubů u nás. Deepový zvuk se do ní vrátí už následující sobotu, kdy nás opět navštíví francouzský DJ Deep.

C-Lounge del Mar, DJové José Padilla, Nigel Hayes, Live acts - Robert Balcar trio s Yvonne Sanchez, Beefklid, Mecca, Praha, 1.12.2001