Bluesweiser, kapela s přibližně šestnáctiletou historií, jedna z nejcitovanějších formací slovenského blues, častá akvizice nejen slovenských a nejen bluesových festivalů, vydává v prvním roce nového tisíciletí, v roce, kdy se čím dál intenzivněji mluví o comebacku bluesové hudby, první oficiální album. Zapadá do série bluesově laděných projektů brněnských Indies a v každém případě je to jedna z desek, která přispívá k dobrému jménu vydavatelství. Ze zakládající dvojky Juraje "Ďuro" Turteva (kytara, zpěv) a Ericha "Boboše" Procházky (foukací harmonika) zbyl v lety několikrát proměněné, v současnosti plně elektrifikované sestavě, pouze první jmenovaný. Stejný Ďuro Turtev, který byl jen na MusicServeru zmiňovaný už několikrát, za všechny by zde neměla chybět zmínka o jeho spolupráci s Peterem Lipou, Andrejem Šebanem, Pavolem Hammelem, skupinami Ventil RG, Fermáta, ale nakonec i Hex či Tublatanka.

Světlo světa spatřila nová, kvalitní a vyzrálá deska, která, ačkoli je řazena do bluesové stáje, má šanci být přijata i v kójích sousedních, zejména té soulové, funkové, nakonec ale i zdravě popové. Poloh se na desce střídá několik, a to jak ve smyslu stylovém - od mooryovského ("The Blues Don't Bother Me") či wintrovsky agresivního (úvodní "You Got The Blues") elektrického blues, přes j.j.caleovskou jazzovou pohodu ("Change", "Dobro Blues"), pouliční akustický leadbellyovský posmutnělý tón ("Hľadač"), až k didleyovskému "mojo-blues" - "You're a Mystery", tak samozřejmě ve smyslu výrazovém - vyvážená tempa a pestré proměny muzikantů - více než příjemné je hostování nakřáplého a krásně procítěného hlasu Silvie Josifoské v "Bending Like a Willow Tree" či "Walking Goldish Blues". Vedle toho, s čím se dnes u nás pyšní například lety unavení a nasenilnělí Bluesberry, jsou Bluesweiser nesrovnatelně muzikantštější, živější a od poslechu výraznější.

V obtížné zařaditelnosti a definovatelnosti se aktuální deska Bluesweiseru podobá například tomu, co v současné době produkuje slovenský kolega Peter Lipa. Společná oběma pánům je i slabost pro angličtinu, Juraj Turtev prosadil na recenzovanou desku dokonce nadpoloviční většinu anglicky zpívaných písní. Snad ani není nutné tyto dvě osobnosti srovnávat, zatímco na jazzem odkojeném Lipovi s hlubší zkušeností s vydáváním je znatelná ohromná jistota v "tahu na bránu", z bluesově zakořeněného Bluesweiseru Turteva je cítit v rámci věčné (a pro žánr zcela přirozené) nedodělanosti a milé "zašpiněnosti" i menší síla jednotného výrazu rázného frontmana.

Jedinou - a v době napjatých časů vydavatelských firem i podstatnou - výtku bych směřoval k obalu desky, který je slovy nehlídanými otřesný. Když pominu diskutabilní grafickou invenci Fera "Bubina" Kudláče, tak informační chudost jednostránkového bookletu (kde se krom složení a vcelku povrchního průřezu historií kapely nedopátráte ničeho) je přinejmenším zbytečná a její odbytí může být poslední kapkou v rozhodování pro to si desku nekupovat. Doufejme, že mezi potenciálními kupci první oficiální desky Bluesweiseru budou převážně ti, kdo půjdou po kvalitě obsahu a formální úprava alba pro ně bude druhotná...