To, že umíte zazpívat písně od Celine Dion nebo Whitney Houston neznamená, že vaše kariéra bude zářná a budete automaticky dělat dobrou muziku. Pravdou je, že technicky dobrá zpěvačka Ivanna Bagová tyhlety velkocajdáky pět dokáže, a pro její debutové album "Oheň v duši" se snažím najít ve své hlavě mírnější výraz slova otřesný, ale nedaří se mi to.

Nechce se mi věřit, že producenti, kteří s Ivannou trávili ve studiu čas, byli skálopevně přesvědčeni, že točí nějaký trhák. Když si pustí rádio a poslechnou si, co se převážné části populace tlačí do hlavy, tak určitě neměli záměr znít jako parodie na současný mainstream.

Celé album nezní béčkově, ale rovnou céčkově. Všechno je to celé jedno rádoby. Rádoby světové, rádoby moderní, rádoby umělecké. Nic z toho se ale nepodařilo. Jde dokonce cítit, že se samotná zpěvačka necítí úplně pevná v kramflecích. Zkrátka to zní, jako by ji přivedli do studia a bez nějaké porady jí nalinkovali, co bude zpívat. Párkrát jsem si vzpomněla během poslechu na debut Šárky Vaňkové "Věřím náhodám". To ale není žádná pocta přirovnávat desku z roku 2012 k albu, které vyšlo o osm let dříve a které bylo hodnoceno jako průměrné.

Kam se poděla ta Ivannina pěvecká jistota? To opravdu není schopná uvěřitelně zazpívat nic jiného než jen písně slavných zpěvaček? Dělat doživotně karaoke? O tom, že si to myslí zřejmě i vydavatel, svědčí fakt, že poslední dvě písně jsou songy, kterými bodovala v soutěži Hlas Česko Slovenska, kterou, jak nám je dobře známo, vyhrála. Ale zpívat "My Heart Will Go On", to není žádné terno. Možná si tehdy sedlo na zadek smsky posílající obyvatelstvo, ale bodovat s tímhle v rozbouřených mainstreamových vodách je téměř k smíchu.

Ivanna by potřebovala odpíchnout se a napsat si písně sama. Prožít si to a nepůsobit úplně jako loutka. Všechen materiál je spíš muzikálové povahy nebo zní jako písně, které by mohl zpívat kdokoliv a které by si nikdo následně nespojil jen s osobou Ivanny. A o to jde. Být alespoň trochu zapamatovatelný a vrýt se něčím výjimečným do paměti.

Věřím, že vydavatelstvo spěchalo na vydání materiálu, dokud si ještě všichni pamatují vítěze Hlasu, ale kdyby písně vybírali lépe a dali přednost i mladé zpěvačce, možná by více vynikla a nezapadla do řady běžných, nudných desek. Po tomhle fiasku si netroufám říct, zda ještě dostane šanci vydat svůj sólový materiál, spíše zabředne na prknech muzikálů a její jméno budeme znát jen z plakátů, kde bude figurovat na spodních řádcích.