Nové album, jehož název a titulní písničku vymyslel legendární textař Pavel Vrba podle slavného malíře Modiglianiho, se totiž nese převážně v klidné šansonové podobě. Není ale jednotvárné, stejně jako hlas Lucie Bílé není stále v jedné poloze. Tu je víc zamyšlený, druhdy více rozdováděný, ale ten, kdo miluje Lucčinu hlasovou ekvilibristiku, emotivnost, chcete-li uřvanost, by měl sáhnout po jiných nahrávkách.

Vypadá to, že se Bílá dostatečně vybila na jubilejním turné metalového Arakainu a na nahrávání nového materiálu si přinesla hlavně kopce citu, něhy a nezbytného šansonového vypravěčství. Ke kvalitnímu šansonu je ale potřeba dobrý textař a ani zde není slabší stránka alba. O kvalitách Pavla Vrby netřeba pochybovat, Václav Kopta a velké překvapení Radek "Gipsy" Banga přinesli na nahrávku pestrost a hlavně v Bangově podání i mladší pohled na svět. Už v úvodní skladbě "Já" si interpretka pokládá otázku: Kdo jsem já? A hned si odpovídá, že bude tím, kým chce být ona sama, a ne, kde ji chtějí vidět média nebo fanoušci. Přes poklidnou "Jsem tvůj tichý pacient" a pohodovou "Světlo zas uvidíš" se deska přesouvá k první slabší písni alba, coveru "Chyba lávky". Celistvost nahrávky zde narušuje přeexponovaný hlas zpěvačky a dojem nedokáže napravit ani výborný sbor, jenž zde připomíná strukturou nahrávku Marie Rottrové "Bouda Na Hororu".

Dostatečný prostor na albu mají ale i členové kapely Petra Maláska. V "Ty sám sis to přál" je to zasněný saxofon Františka Kopa, nervně pulsující basa Martina Lehkého je zase dobře slyšet v odpichovce "Archanděl Chamiel". Milovníci funky si přijdou na své u skladby "Intuice", v originále "Intuition" od zpěvačky Sam Brown. U dalšího coveru již zmíněné skladby "Ty sám sis to přál" zní celkový výsledek příliš barově a ztrácí ten správný tah na bránu, jaký ve svém originále "She’s Out Of My Life" předvedl Michael Jackson. Albovou pestrost doplňuje pohvizdující si písnička "Kde jsou ty časy". Opravdová perla ale čeká na konci v podobě titulní skladby, "Modi" nakonec dojem z alba převáží na pozitivní stranu.

Toto album opravdu naznačuje, ale ještě plně nerozvíjí možnosti Lucie Bílé jako šansonové dámy. Je slyšet, jak si výborně sedla s kapelou, je ale škoda, že nespoléhá více na původní repertoár. V kontextu toho, že její poslední nahrávky "Bang! Bang!" a "Bílé vánoce" byly taktéž plné převzatých melodií, by to chtělo natočit album jen s vlastními skladbami. Na této nahrávce vyzní jistě lépe šestice vlastních písní než plná polovina (!) alba písní převzatých. To sráží konečné hodnocení. Deska je ale také plná nadějí do budoucna. Hlasový rejstřík zpěvačky je totiž, zdá se, nevyčerpatelný, a pokud bude víc spoléhat na vlastní autory, šansonová cesta bude tou, ve které se najde.