Už dost konzervativní název desky "British Lion" napovídá, že o nějakých žánrových experimentech řeč nebude. Steve Harris však o svém sólovém albu moc informací dopředu neprozradil. Ale u jednoho z nejdůležitějších členů jedné z nejdůležitějších skupin lze jen těžko předpokládat, že by nějak výrazně vyhořel. Nechme se tedy překvapit a britského lva společně zakusit.

Nevím, čím to je, ale co mi tak úplně na celkovém výtvoru nesedí, je zvuk, který mi připadá jakýsi nedochucený, unylý a pro metalovou ikonu zdaleka nedostatečný. Přijde mi, že právě nedomrlý zvuk ubral mnoho z energie nahrávky. Výsledku ani nepřispívá poněkud plačtivý vokál Richarda Taylora, kterého si Harris pro svůj záměr zvolil jako výhradního zpěváka. Nutno říct, že poněkud nešťastně, protože jeho projev postrádá jakékoliv napětí, významnější emoce a potřebná překvapení. Ať jsou jednotlivé skladby jakkoliv aranžované a barvité, fádní zpěv vše háže na jednu hromadu a příšerně je shazuje. Ke všemu mi přijde zvláštní, že u dosti skladeb je podepsán právě Taylor a Harris není výhradním autorem. Možná ale chtěl jen dosáhnout větší pestrosti nahrávky.

Pro fanoušky Iron Maiden bude "British Lion" trochu exkurzí do jiných vod, ve kterých svou modlu dosud nepotkávali. Což je rozhodně dobře, nahrávat stylově totožnou nahrávku by nemělo bůhvíjakou pointu. Tento krok rozhodně vítám. Škoda, že je celkový koncept pojat tak nějak nešťastně. Všechny skladby jsou samy o sobě dobré, kvalitou sobě rovné a žádná výrazně nevybočuje ani nahoru, ani dolů. Na jednu stranu je fajn, že album postrádá vyloženě špatné momenty, ale to, co dělá nahrávky nejen Iron Maiden jedinečné, je právě koncept, moment překvapení, vrcholy, gradace, práce s atmosférou, hraní si s posluchačem. Tohle všechno přesně tato sólovka nemá.

Byla by však škoda některé mírně povedenější kusy nezmínit. Pozornost si zaslouží heavymetalový výlet "Karma Killer" s výborným kytarovým riffem a celkovým nábojem písně i melodická balada "Us Against The World", která by opět byla daleko zajímavější nebýt tuctového zpěvu Taylora. Co říci závěrem, fanoušci vyloženě zklamaní asi nebudou, ale nebudou ani šílet štěstím. Vyčítat Harrisovi průměrnou nahrávku ale nelze. On si své odpracoval a má nárok si dělat, co on chce a jak chce. Příště mu snad akorát přejme lepší ruku při výběru zpěváka a zajímavější produkci a zvuk nahrávky. Po hudební stránce nemám s nahrávkou nejmenší problém, jen si to chtělo trochu více pohrát s dramaturgií a výsledek by pak byl pro posluchače možná významnější.