V našem loňském rozhovoru jste řekli, že naposledy jste se pohádali kvůli holkám. Kvůli čemu to bylo teď?

Mathieu: Já vlastně ani nevím. Nepamatuju si, že bychom se teď kvůli něčemu hádali. Protože spolu bydlíme, občas se vyskytnou nějaký věci ohledně úklidu a tak. Ale dodržujeme dohodu, kterou jsme si dali hned na začátku kapely, že si vždycky všechno vyříkáme hned. Protože když se to kumuluje, tak i malý věci můžou způsobit třeba velkej problém, a to nikdo z nás nechce.

Kdo je největší bordelář?

Mathieu: Řekl bych, že já ne (smích)

Vyrážíte teď na turné, jehož velkou část jedete s Mandrage. Jaký k nim máte vztah?

Michael: Koncem jara se nám ozval Matyáš z Mandrage s tím, že na podzim pokračují v turné k desce "Moje krevní skupina". Zeptal se nás, jak bychom se stavěli ke společnýmu hraní. Chvíli jsme s klukama popřemýšleli a vzali to, i když jsme tušili, že část našich fanoušků s tím může mít problém. Nakonec jsme byli spíš příjemně překvapeni, že většina z nich byla v pohodě a jsou rádi, že na nás můžou jít někam, kam bysme jinak nemohli přijet. Koneckonců my žádný kompromisy přece neděláme. Stále hrajeme naši hudbu, neslevili jsme z líčení a naší image, jen máme příležitost hrát před novým publikem. Co se týče Mandrage, mně osobně přijdou jedni z mála řekněme mainstreamových českých kapel, který maj nějakej xicht. Není to kapela, kterou někdo postavil kolem nějaký hvězdičky, ale jsou to kluci z Plzně, který spolu hrajou deset let a vyjezdili si to od největších sraček. A tím jsou mi sympatičtí.

Proč myslíte, že jsou najednou tak úspěšní?

Mathieu: Jejich písničky jsou chytlavý a snadno zapamatovatelný. To pro někoho může bejt problém, ale je fakt, že když vycházíš z jejich koncertu, tak ti ty melodie utkví v hlavě, což u moc kapel není. Navíc jejich songy dobře fungují naživo.
Michael: Hrajou spolu dlouho a hrajou česky. A hrají je rádia.

Přemýšlíte u skládání písniček o tom, že zrovna tahle by se mohla hrát v rádiu?

Michael: Takhle přímo ne. Ale v procesu skládání se to tak vyvrbí, že si řekneš, že ten a ten song má hitovej potenciál.
Mathieu: Nikdy jsme to nedělali tak, že bychom si sedli a řekli si: "Tak a teď napíšeme písničku do rádia." O to máme větší radost, že "Far Away" má v rádiích úspěch.

V dubnu jste vydali debutové album. Jak ho hodnotíte zpětně, potom, co odpadl největší hype?

Mathieu: Hodně jsme se toho naučili a dost nám pomohlo na všech rovinách. I když ze všech stran slyšíš, že desky už jsou mrtvý, já si to nemyslím, bez alba je kapela taková poloviční. Jsme rádi, že jsme měli možnost "Breath" natočit. Album nám otevřelo dveře na festivaly i další koncerty a pomohlo nám, i co se týče zahraničí. Že teď můžeme hrát třeba v Itálii nebo Británii, je díky desce snazší, jinak by se s náma nikdo nebavil.
Michael: Bereme to jako startovní čáru. Je to vidět hlavně na západě, moc kapel, který fungujou jen na EP stylu není.

Zmínili jste koncerty v Itálii a Británii, jak organizujete zahraniční koncerty?

Michael: Jde to hrozně těžko, tohle domluvit trvalo v podstatě skoro tři čtvrtě roku. Nemáme žádnou zahraniční agenturu, organizujeme všechno vlastními silami.
Mathieu: A nemáme ani žádnýho mecenáše, který by nám to zasponzoroval.

No vidíte, na indie scéně o vás koluje, že do vás určitě někdo pere prachy...

Mathieu: Vážně? My ohledně turné slyšíme dvě verze. Jedna je, kolik jsme zaplatili Mandrage, abychom s nima vyjeli, a ta druhá, že jsme z toho strašně ve vatě (smích).

I kdyby to byla pravda, proč myslíte, že je na scéně vnímáno negativně, když si kapela dokáže vydělat peníze?

Michael: Myslím si, že je to hlavně problém naší klubový scény. Týká se to kapel, který maj potenciál tu scénu přerůst. Vtipný je, že lidi tu třeba poslouchaj západní indie kapely, a berou je tu za děsnou alternativu, ale nedochází jim, že na západě jsou přesně tyhle kapely v podstatě mainstream. A že se živí jenom hraním.
Mathieu: To je klasika, když se ti daří a jsi trošku víc vidět, tak za tím musí být prachy. My spolu bydlíme, abychom mohli hodně zkoušet, z desky jsme pořád v mínusu, všechny peníze, co náhodou vyděláme, vrazíme zpátky do nástrojů a věcí kolem kapely. A snad právě proto, že všechno děláme naplno, se nám daří o maličko víc. V tom případě za tím ale hned musí něco bejt. Když jsme před třemi lety v Praze začínali, neznali jsme tu nikoho, prostě jsme jen chtěli hrát.

Jak pokračuje natáčení klipu?

Michael: Trochu se to zpomalilo.
Mathieu: Všechno to pro nás dělají kamarádi, kteří chodí do práce a pomáhají nám ve svým volnu, takže na to není moc času. Ale my jsme jim strašně vděční, že to pro nás vůbec dělaj. Zdá se, že by mohlo být hotovo v průběhu prosince.

Máte pocit, že se dneska vyplatí točit klipy?

Mathieu: Podle mě je to součást toho, že něco tvoříš. Dáváš najevo, že kapela žije, že se něco děje.
Michael: Je to pro nás i způsob, jak prezentovat naši image.

Vystupujete i v pořadu "Barování", kde se setkávají muzikanti a herci a představují dost netradiční repertoár. Jak se v něm prezentujete vy?

Mathieu: Hrajeme svoje věci, ale jsme tam mezi všemi těmi herci a zpěváky trochu exoti. Na tom to vlastně stavíme. Většinou to tam pořádně zesílíme a je to. (smích).

Pořád se s vámi táhne, jak jste pomluvili Daru Rolins v Medúze?

Michael: To se snad řešilo jen na musicserveru (smích). Ale z našeho hlediska se nic nestalo, my jsme jen hodnotili klipy, tak jako všichni před námi. A ten její se nám prostě nelíbil, akorát to někdo vyzdvihl a použil jako titulek v článku.

Jak vnímáte, když se ne tak známé kapely snaží zviditelnit na slavných jménech? Například si je pozvou na křest jako hosta, i když s ním reálně nemají nic společného.

Michael: Snažíme se kopat sami za sebe. Nechceme to stavit na těhle trochu neupřímných věcech. To, že si někdo pozve např. zrovna Daru na křest, i když na tý desce neměla žádnej podíl, takhle bych to dělat nechtěl.
Mathieu: Na jedný straně je dost těžký se jako mladá kapela prosadit. Pokud to někomu pomůže, ať si dělá, co chce. Sami jsme si tím prošli a pořád procházíme, není vůbec snadný se dostat někam do televize, do novin. Na druhou stranu, takhle bychom to opravdu dělat nechtěli. Měli jsme nabídku, že by nám desku pokřtil někdo slavnej, ale chtěli jsme tam mít Borise Carloffa, který nám desku míchal, a lidi, kteří nám pomáhali.

Poprvé jste jeli velké festivaly. Publikum je tam trochu specifické, protože nejdou přímo na vás, ale jdou si poslechnout nějakou kapelu z line-upu. Dokázali jste zaujmout?

Mathieu: Pro nás je důležitý, že neodcházeli (smích). To jsme brali jako úspěch. Ale ne, měli jsme super ohlasy, takže to bylo moc příjemný. A naučili jsme se spoustu věcí. Třeba, jak jsme zvyklí hrát v malých klubech, na pódiu najednou zjistíš, že máš krátkej kabel od kytary. Nebo se naučíš fakt rychle balit věci před bouřkou, hrát s mokrýma nástrojema...

A jak jste jako rocková kapela přežili prohibici?

Mathieu: Docela špatně, protože jsme se opili vínem, a bylo nám strašně zle.
Michael: Jo, to je fakt, teď na turné se snažíme vždycky láhev ověřit přes certifikát. Bohužel to ale vyjde vždycky jen u tý první lahve. (smích)