Hned v úvodní písničce "Římská", která je na nové kolekci nejstarší složenou, si v jejím závěru dovolili použít typicky coldplayovské hulákání, které tak dobře funguje s (deseti)tisíci fanoušky pod pódiem. Ale co, Kryštof na nové desce opravdu dospěli, a i když zvukově úplně jinde, téměř se vyrovnali své nejlepší položce v diskografii "Mikrokosmos". Zatímco ta ale nabídla experimentování s elektronikou a stavbou písní, na novince si kapela uvědomila, že nejsilnější je naživo, a tuto svou kvalitu naplno využila. A pak taky měli muzikanti dost času na to, aby složili spoustu písniček, z nichž se pro album vybíralo. A lepší je vždy vybírat, než se snažit narychlo něco stvořit, aby deska trvala těch nutných čtyřicet minut.

V rozhovorech se hodně propírá spolupráce skupiny s producentem Yaronem Fuchsem, míchání v New Yorku a podobně. Běžnému posluchači to ale může být fuk, deska skvěle hraje, ale podle mě vždy spolupráce s někým zvenku hlavně kapelu nakopne k usilovnější práci, než kdyby točili xtou desku s domácím producentem, s nímž za ty roky vypili třeba alkoholický rybník a znají se skrznaskrz. Kryštof se tak na pouhé desetidenní nahrávání připravovali měsíce předem, takže ve výsledku by bez Fuchse deska třeba zněla podobně vycizelovaně. Ale bez něj by se pravděpodobně tak moc nesnažili. Uzavřený kruh.

Snahu je sice vždy třeba pochválit, ale nejdůležitější je stejně výsledek. A ten je jednoznačný. Na rozdíl od "Jeviště" na novince není mezi deseti písněmi jediný slabší kousek. Hudebně i textově (hned v několika skladbách Krajčovi vypomohl Petr Harazin ze skupiny Nebe) se jedná o klasické Kryštof, jen dospělejší a emočně méně vypjaté. Jakoby už jejich svět nebyl černobílý, ale více barevný. Nechybí klasická balada ("V peřinách"), skočná hitovka s až mládkovsko/banjobandovou atmosférou ("Zatančím"), kytarovka s klávesovým motivem ("Po kouscích") či veselá píseň se smutným obsahem ("Parapet"). Každá píseň funguje samostatně, sama o sobě, žádná není vatou. O kolika deskách byste to s čistým svědomím mohli říct?

Kromě titulního "Inzerátu" budou zájem všech určitě vyvolávat společné skladby s Jaromírem Nohavicou a Tomášem Klusem. Škarohlídi sice mohou říkat něco o vypočítavém spolčování s nejprodávanějšími domácími interprety posledních měsíců i let, ale spolupráce s oběma je pro Kryštof naprosto logická. Obě skladby jsou gradující balady, které budou úplně úžasně fungovat na koncertech. A vůbec bych se nedivil, kdyby jak Nohavicova "Křídla z mýdla", tak Klusova "Cesta" naživo zazněly na příštích Andělech. Jen málokdy se potkají tak silné osobnosti, skvělé písničky a přitom masová přístupnost.

V dnešní internetové době si pozornost zaslouží i booklet cédéčka. Skvělé fotky, kompletní texty, výtečné grafické zpracování dávají další důvod, proč si pořídit originální cédéčko, ač nahrávka už několik dnů před vydáním vévodila českým iTunes. Do stejného designového kabátu byly v den vydání "Inzerátu" převlečeny i oficiální webové stránky kapely. Když už se něco dělá, má se to dělat pořádně.

Těžko říct, zda ti, kdo Kryštof dosud neměli rádi, změní názor po poslechu nové desky. Asi ne. Ale jejich příznivci budou nadšení, protože kapela natočila sice ne nejlepší, ale rozhodně druhou nejlepší desku ve své historii. Dospělou, plnou skvělých skladeb, která možná není na první poslech hitová, ale zato na ní nebudete nic přeskakovat a budete ji točit stále dokola.

A už by té chvály stačilo.

P.S.: Devítku nemůžu dát proto, že jsem ve své době "Mikrokosmos" hrubě podcenil a dal mu jen 8/10...