Kvílejícímu derviši se na koncertních vystoupení podobá vůdčí persona britských Radiohead, zpěvák Thom Yorke. Svíjí se u mikrofonu, jako v posledním tažení se zuřivě klátí ze strany na stranu, barevně nasvícen a ponořen hluboko v sobě někde mimo náš prostor a čas. Má v sobě kus hudebního van Gogha, jen to ucho je zatím na svém místě. Ale tohle všechno vám jejich živé album "I Might Be Wrong (Live Recordings)", coby audionáhražka vizuálního zážitku, přiblížit nedokáže. A pokud byste chtěli vědět, jak naživo zní vaše oblíbené věci z dob před koketováním s taneční scénou, počínaje "Creep" a konče "Karma Police", uspokojeni nebudete.

Původem oxfordská pětice totiž na desku vybrala pouze osm věcí. Po třech králících z klobouku vytáhla z posledních dvou desek "Kid A" (září 00) a "Amnesiac" (červen 01), tuhle šestici pak ještě doplňuje skladba "Morning Bell", kterou najdete na obou deskách, a přihozena byla ještě jedna novinka - "True Love Waits". Jedna otázka. Hádejte, proč diskografie elektronických skupin zrovna nehýří záznamy koncertů? O současných Radiohead se samozřejmě nedá říci, že jsou čistě elektroničtí, mixují rockovou alternativu s tanečními postupy a vystačí si i jen se hrou na akustickou kytaru, ale stejně se to na pódiu nepřevádí lehce. Magická přitažlivost jejich vystoupení pak tkví v kombinování starého a nového materiálu. Slyšet kytarové perly z první desky vedle umělých rytmů třeba mé oblíbené "Idioteque" je grandiózní zážitek, kterého jsme ale byli "ušetřeni". Nabízen je nám tady podivný osekaný hybrid vybraný z loňských koncertů v Oxfordu, Oslu, Berlíně a francouzském Vaison La Romaine. U studiové porce vám čtyřicet deka hudby stačí na pořádné nasycení, na živé album je to ale zatraceně málo a vede to k různým podezřením a nepěkným závěrům zvláště, když cena plave na hladině novinek. Podezření první - label Parlophone (EMI) potřebuje nabobtnat své zisky a přihazuje proto na předvánoční trh svoji návnadu pro "radioheadchtivé" fanoušky. A druhou variantou jsou stále omílané stesky kapely kvůli smlouvě na šest kusů jejich hudby. Takže pokud se "I Might Be Wrong (Live Recordings)" počítá jako regulérní počin, možná se dalších desek těchto Britů dočkáme už jen na internetu, jak to nadhazoval Thom. Ale dosti spekulací.

Můžete samozřejmě čekat rychlejší, životem prokrvené verze skladeb s perličkami v podobě nečekaných kytar nebo různých ruchů a zvuků, ale bez studiových hostů. "Dollars & Cents" tak přišla o smyčce a "National Anthem" s bzukotem vibrující basy, do kterého neklidný Thom rytmicky vyráží vzdechy nebo si jen tak pro sebe něco brblá, byla ochuzena o disharmonickou hádku lesních rohů. Některé věci mají netradiční prology ("Everything In It's Right Place") nebo končí závěrečnou hudební skrumáží. Silná je i pasáž spíš kidovské "Morning Bell" s bicími a Thomovým psychoidním zaklínáním "walking, walking, walking, walking". Většinou se ale kostra písní příliš nezměnila. Breakbeatová "Idioteque", prodchnutá moogovým smogem, je silným kalibrem už na "Kid A" a živým, srdcervoucím provedením se dotýká naprosté dokonalosti. Klasický studiový rozjezd a Yorkův vokál sbírající ze šumotu davu sílu k jejímu ještě přesvědčivějšímu a útočnějšímu pojetí. Ozvláštňuje ji i podivné zvonivé ťukání, jakoby někdo kusem kovu hrál na zábradlí. Co k tomu dodávat. Vrchol celé desky. Určitě vás také zajímá, jaká je podoba novinky, která ale ve skutečnosti vykrystalizovala už během natáčení "OK Computer". Tak tedy "True Love Waits" je jemná baladická záležitost ve stylu "How To Disappear Completely" s procítěným zpěvem a krásnou španělkou. Dokážu si ji představit jako posmutnělý koncertní bonbónek na závěr, který zklidní atmosféru a starostlivě vyprovodí návštěvníky vstříc noci. Hodně jsem se těšil i na provedení "Like Spinning Plates". Čekal jsem, že se bude výrazně lišit od verze z "Amnesiac" a nejsem zklamán. Místo zpotvořených zvuků se na úvod můžeme zaposlouchat do klasických tónů piana a vychutnávat nezkreslený Yorkův hlas. Další výjimečná osobnost mezi osmičkou písní.

Ale přes všechnu chválu jsem zklamaný především délkou a možná i výběrem skladeb. Pokud to má být minialbum, proč se prodává za normální cenu? Ale to je otázka na vydavatelskou firmu, která asi zůstane bez odpovědi. A já si jdu pustit záznam loňského koncertu Radiohead z britského Warringtonu. Pokud si mám totiž vybrat mezi tímhle cédéčkem a kazetou nahranou z Radia 1, vítězí na plné čáře kazeta.