Lynyrd Skynyrd jsou legendy. Hrají více jak čtyřicet let, a i když zažili nejeden neúspěch a pád a hlavně v poslední době je bohužel navštívila i dáma v černém a s kosou na rameni, hrají dál a stále mají co říct. V roce 2009 nečekaně přišli s výborným hardrockovým albem "God & Guns", které se řadí k jejich nejpovedenějším, a zaznamenali s ním právem velký úspěch. Zajímavým a překvapivým hostem byl Rob Zombie v písni "Floyd", což svědčí o tom, že stagnovat rozhodně nehodlali. Navazovat na tak povedenou předchozí desku je vždy těžké a jejich právě vycházející novinka budí velkou pozornost. Otázkou tak pouze zůstává, zda tato banda nemalá očekávání veřejnosti splní.

Titulní skladba "Last Of A Dyin' Breed" začíná bluesovými kytarami a okamžitě navozuje ten pravý jižanský feeling. Skvělým úvodem si tak kapela získá posluchače na svou stranu. Sice hodně standardní a ničím neobvyklý kus, ale hitový potenciál má od první vteřiny. Jeden z vrcholů alba přichází hned u druhé skladby "One Day At A Time". Při jejím poslechu se vrátíte někam mezi legendární sedmdesátková alba "(Pronounced 'Lĕh-'nérd 'Skin-'nérd)" a "Second Helping". Pomalá, ale silná balada. Je jasné, v čem třímá síla Lynyrd Skynyrd.

Při "Homegrown" se přitvrdí, hardrockové kytary zahřmí stejně jako na předchozí, zřejmě nejtvrdší desce, na kterou by okamžitě zapadla. A stejně jako v případě "One Day At A Time" opět zpomalíme. "Ready To Fly" je další klasický střednětempý hit. Ovšem na rozdíl od jiných rockových skupin, kde slouží tyto sladké balady na vyplnění desky a nutný oddych, v případě floridských veteránů je tomu naopak. Oni balady zkrátka umí, důkazem budiž velehit "Free Bird". Dalším bluesovým úvodem se pyšní následující "Mississippi Blood". Bluesový nádech tu skvěle koresponduje s energickými dravými kytarami Garyho Rossingtona a Rickeyho Medlocka. Další velmi povedená záležitost.

Stále čekám, kdy budu moct napsat, že následující skladbou zvolnili tempo, ale i "Good Teacher" je další výbornou southern hymnou. Nakonec nejslabší baladou alba je "Something To Live For", ale to neznamená, že by šlo o nějakou vatu či zbytečnou položku, i tak se jedná o velmi kvalitní oporu mezi zbytkem playlistu. Poslední plnohodnotnou písní na novince je "Nothing Comes Easy". Na té mi vadí pouze poněkud zastaralý zvuk kláves, které se na jinak moderním retru moc nehodí. Závěrečné "Sad Song" a "Low Down Dirty" jsou překvapivě kvalitou srovnatelné se zbytkem stopáže a rozhodně netrpí syndromem zbytkových bé skladeb na konci nahrávek.

Co dodat, Lynyrd Skynyrd své fanoušky určitě novinkou nerozčílí, natočili totiž velmi vyrovnané a kvalitní album, které netrpí syndromem vyčpělosti ani nebudí dojem, že si členové chtěli pár dolarů přivydělat (ono to už asi stejně moc nejde). Spíš je cítit radost ze hry, profesionální preciznost a tuny zkušeností. Tihle harcovníci na rockové scéně neřekli své poslední slovo, a pokud budou sypat z rukávů takové pecky jako "One Day At A Time" či "Mississippi Blood", strach o jejich existenci nemám. Jen aby si ta zubatá už svou odpracovala a nechala skupinu dále bavit jejich nekonečné řady fandů.