Citlivé písně se neztratí

08.11.2001 01:00 - Ondřej Pravda | foto: facebook interpreta

Po veleúspěšném albu "White Ladder", kde písničkář David Gray spojil své křehké skladby s elektronikou, nyní vydává kolekci skladeb "Lost Songs 95-98", které složil před touto průlomovou nahrávkou. Zapomeňte na modernu, tohle jsou prosté a skvělé kytarové skladby ochucené piánem či lehkými bicími.
8/10

David Gray - Lost Songs 95-98

Skladby: Flame Turns Blue, Twilight, Hold On, As I'm Leaving, If Your Love Is Real, Tidal Wave, Falling Down The Mountainside, January Rain, Red Moon, A Clean Pair Of Eyes, Wurlitzer
Celkový čas: 37:02
U nás asi není jméno písničkáře Davida Graye příliš známé, ale celosvětově je tomu jinak. Jak uvádí v našem rozhovoru zpěvák kapely Priessnitz Jaromír Švejdík, je pro něj příkladem člověka, který umí napsat písničku, případně ji obalit trochou elektroniky, ale tak, aby nezadusila zpěvnost. Měl na mysli desku "White Ladder" z roku 99, kterou se Grayovo jméno (vlastně příjmení) stalo respektovaným. Ke svým v podstatě "folkovým" písničkám, postaveným na jednoduché kytaře, občas piánu, přidal moderní technologie a propojil tak zdánlivě neslučitelné světy.

Tato deska je ovšem návratem k původní formě tvorby. Název je výmluvný, deska totiž obsahuje skladby, které vznikly mezi natáčením dvou posledních alb, nahrány byly ovšem až v rámci jednoho týdne v roce 1999. Aranžmá skladeb je silně "asketické" - mnohdy prakticky jen s kytarou zahrané písničky, občas zazní piáno, ještě méně často bicí či basa. O to víc vynikne hlas Graye, který nebanální (ale přitom nezatížené špatně srozumitelnou symbolikou) texty o vztazích, převážně k ženám, dokáže podat civilně a přitom přesvědčivě. Nejsou to žádné veselé skladby, proto pomalý tep skladbám nejlépe vyhovuje. Nemá smysl příliš vyzdvihovat jednotlivé písničky, ale jako taková reprezentativní ochutnávka může posloužit "Falling Down The Mountainside".

U podobného typu hudby lze hodnotit především přesvědčivost podání, důvěryhodnost, není to o počtu akordů, efektů apod. Gray evidentně umí napsat nevtíravou a přitom působivou melodii. Občas bývá srovnáván s Dylanem, což vzhledem k bohaté diskografii Mistra není až zas takový problém dokázat či vyvrátit. O to však nejde, každopádně Gray má šanci na to jít svou cestou. Tahle deska, i když vyvolaná zájmem o předchozí album, působí jako určité vyrovnání s minulostí, možná chtěl mít prostě čistý stůl předtím, než se pustí do další.

Jednotná nálada alba může na nepřipraveného posluchače působit až příliš ospale a nevýrazně, je nutné se opravdu soustředit a vychutnat si drobné detaily, subtilní změny tempa a nasazení. I když jsem se o to poctivě snažil, občas mě napadlo 'tady by bylo zajímavé použít pestřejší obsazení', ale tahle deska je prostě o základech. Solidních základech, bez kterých by hudba byla jen shlukem tónů. A základem je písnička. Až zas bude p. Nedvěd povídat cosi o zkaženosti moderní hudby, doporučím mu Davida Graye. Snad jen jeho stránky by mohly být aktualizovány, tahle deska tam ještě není uvedena.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY