Na jedenáctém albu americké zpěvačky, skladatelky a básnířky Patti Smith s názvem "Banga" se to v textech hemží herci a umělci všeho druhu. Skutečnými osobami, se kterými se pětašedesátiletá rebelka setkala. Jednu ze skladeb, "This Is The Girl", věnovala i nedávno zesnulé zpěvačce Amy Winehouse. Mezi dalšími je například fotograf Robert Mapplethorpe či herečka Maria Schneiderová. Na nové desce hostuje i syn Jackson a dcera Jesse Paris, kterou posluchači znají již z minulého CD.

Album představila v New Yorku, tedy v místě, kde se v sedmdesátých letech proslavila, a nahrála ji i ve stejném studiu Electric Lady Studios, kde v roce 1975 vzniklo její dnes již legendární debut "Horses". Mimochodem jedná se o studia, která založil Jimi Hendrix a pracoval zde na svých kultovních deskách. Podle BBC se dokonce jedná o její nejlepší počin právě od LP "Horses". Smith měla vždy blízko k literatuře a odkazuje na ni i názvem novinky - Banga je pes, který je jednou z důležitých postav románu "Mistr a Markétka" od Michaila Bulgakova.

Muzika kmotry punku, jak bývá někdy zpěvačka označována, se za více než třicet let, co se pohybuje na hudební scéně, příliš nezměnila. Písně z novinky by mohly být na kterémkoliv ze sedmi vydaných alb. Skladatelsky se umělkyni tentokrát opravdu zadařilo. Zpěvačka zůstává věrná poetické formě rocku. Z její hudby slyšíme Dylana, Neila Younga, ale i syrovost Rolling Stones. Tedy vlivy, které ji formovaly už na začátku sedmdesátých let, kdy hrávala folkové písně s akustickou kytarou a vyznávala filozofii hippies a beat generation, zejména básníka Allena Ginsberga.

Témata desky jsou rozmanitá, najdeme zde skladbu inspirovanou japonským zemětřesením "Fuji-San", zaujme i bluesově houpavá a chytlavá "This Is The Girl". Je zde ale i píseň "Amerigo", o plavbě Ameriga Vespucciho do Nového světa v roce 1497. Kus "Nine" je pak věnován dobrému příteli zpěvačky, herci Johnnymu Deppovi. Závěr pak patří skladbě "After The Gold Rush", klasice od další hudební legendy, Neila Younga. Je to ctihodné zakončení.

Díky svému zasmušilému hlasu se vyrovnává i původní verzi písně. Mladistvý, andělský hlásek Younga ze začátku sedmdesátých let však střídá hlas ověřený časem. Celkově snad jen kromě titulní písně "Banga", písničkářka už tolik nezvyšuje hlas, jak jsme na to byli zvyklí. Některé ze slok recituje.

Patti je skutečně především celistvou umělkyní, která je stále symbolem nezávislé hudební scény. Odkazy k umění, filozofii, literatuře i náboženství tak najdeme i na nové desce, která je stejně naléhavá jako celá její tvorba. Vytvořila album, které nezapadne, naopak, rovná se jejím nejlepším nahrávkám.