Zatímco většinu českých festivalů letos provází ne zrovna dobré počasí a například fanouškům na Colours to i částečně kazilo výborné hudební zážitky, vypadá to, že Benátská noc si to vybírá za všechny předchozí roky plné vody. Ale jak je známo, jsme národ nespokojených, a tak tu lidi zase nadávají. Na co? No, na velké vedro. Pravda je ovšem ta, že když se člověk smaží ve vlastním potu, není se co divit.

Na horko si nestěžovali pouze diváci, ale i vystupující jako například Support Lesbiens, kteří něco málo po čtvrté nastoupili na jedno z hlavních pódií. Na druhou stranu bylo štěstí, že byli v programu právě v pátek. Nevím, jak vám, ale mně stylem i zpěvem poměrně značně připomínají Sunrise Avenue, kteří se představí publiku v sobotu. A poslouchat dvě podobné kapely za sebou zrovna nemusím. Takhle ale bylo příjemné slyšet "Sweet Little Something", "Cliché" nebo "In Da Yard".

Po Supportech se o pozornost na hlavním pódiu přihlásil Arakain, letos slavící výročí své existence. A je úplně jedno, že se sestava za ta léta poměrně značně promíchala. Nutno ovšem říct, že Arakain přitáhl především své věrné, podstatná část publika se totiž přesunula před menší scénu, kde se pomalu začali chystat Krucipüsk. Ve chvíli, kdy se Tomáš Hájíček opřel do "Druide" a les rukou se rozkýval do rytmu, bylo jasno - Krucipüsk měl být na hlavní scéně. Myslím, že by se tak nemálu lidí vyřešilo dilema a Emir Kusturica nemusel začínat před lehce dietním publikem.

To naštěstí netrvalo moc dlouho a prostor před Forum stage se zaplnil. Kusturica totiž se svým ansámblem nabídl velmi příjemnou alternativu k převážně rockové produkci a balkánská dechovka nabalující na sebe nejrůznější žánry a styly lidi přitáhla a už jen tak nepustila. Někoho zaujala choreografie skupiny, někoho neotřelá nástrojová kombinace založená na kytarách, doprovázených houslemi, akordeonem a chvílemi i saxofonem a především neskutečně živá a energická muzika samotná. Během Kusturicova setu zazněly pochopitelně věci z jeho filmů jako třeba "Černá kočka, bílý kocour" nebo i mírně kontroverzní "Fuck You MTV". Po tom, co pochválil půvab českých holek, už předal Kusturica žezlo Mig 21.

Nutno říct, že takový programový přeskok byla šťastná volba. Macháček a spol. vlastně pokračovali jen tam, kde Kusturica skončil. Koneckonců hudebně-tanečně-recesisticko-striptérský spolek, či jak se sami nazývají, hovoří za vše. Jiří Macháček toto označení naplňoval hned od počátku a s přirozeností sobě vlastní exhiboval, seč mu rekvizity stačily. Například na nafukovací kytaru válel náruživěji než později Gamma Ray. Migové mají lidi zjevně už vycvičené. Většina věděla, jak se správně chovat na "punkovém koncertě", tedy co odpovědět na love you, ovšem nabízenou punkovou písničku nakonec nedostali. Dostali naopak countryovou "Máma se vrací", která vlastně ani tak country nebyla. Pochopitelně zazněly i největší hity kapely jako "Malotraktorem" nebo "Slepic pírka" a o úplný závěr se postarala coververze "My Way" jako "Mávej", při které se Macháček jako snad jediný vypravil i pod pódium.

Mig 21 měl poměrně slušnou návštěvu, ale nedá se to srovnat s Jaromírem Nohavicou, který zcela zaplnil prostor mezi scénou a stánky s občerstvením. Vzhledem k tomu, že nedávno vydal nové album, není divu, že se i jeho vystoupení neslo v jeho duchu. Ostravský písničkář přijel společně s polským akordeonistou Robertem Kuśmierskim a především s folkovějším a relativně intimním repertoárem z osmdesátých let. Musím říct, že bylo velmi příjemné si poslechnout mezi novými věcmi i ty starší jako "Darmoděj", "Kometa" nebo "Zítra ráno v pět". Při "Cukrářské bossanově" se snažil rozezpívat publikum, ale zjevně nebyl s výsledkem spokojený, a tak se v rámci zpěvu pustil do kritiky diváků, že se více soustředí na přípravy druhého pódia než na zpěv. Nejlepší odpovědí na tuto kritiku bylo, když hned v následujícím "Pasáčkovi krav" notovaly tisíce lidí jako jeden sbor. Většinu koncertu odehrál Jaromír Nohavica na kytaru, ale vzal do ruky i heligonku. Jednu z písniček - "Sarajevo" - pak věnoval i svému "předskokanovi" Emiru Kusturicovi. S publikem se rozloučil "Těšínskou" a nakonec sklidil velmi bouřlivý ohlas. Nebýt na pořadu hlavní hvězda, patrně by Nohavicu ze scény nikdo nepustil. Takto ale následoval hutný a spěšný přechod na vedlejší stage.

Osobně hodnotím vystoupení Bryana Adamse jako velmi povedené. Ale je to z pohledu člověka, který má za sebou už čtyři jeho koncerty a tenhle byl vlastně první open-air. Z reakce obecenstva jsem ale podobnou odezvu necítil, jako by návštěvníci čekali něco nadpřirozeného. On zatím přijel obyčejný chlápek v džínách, co se vlastně nelišil až tolik od jiných kapel před ním. Nějak si asi neuvědomovali, že ta správná atmosféra závisí i na nich.

Ačkoli jsem si po poslechu některých studiových věcí Gamma Ray myslel, že tohle na mě bude až příliš tvrdé, byla tahle metalová parta velmi příjemným překvapením. Jejich hudba měla skvělý melodický základ a i ta tvrdost byla naživo na snesitelné úrovni. Bylo to výborné rozloučení s druhým dnem Benátské noci. Ten třetí přinese takové interprety jako Kabát, Sunrise Avenue, Chinaski, Mňága a Žďorp, Anna K. nebo třeba Oceán.