Na vlně elektroniky, respektive kapel, které využívají přednahraných stop a doplňují je o živé nástroje, připlula mezi domácí debuty i skupina Southpaw (=levák, zejména ve sportu, slang). Jejich výhradně anglicky nazpívaná deska "Pop Secret" v první části názvu vystihuje 90 % podstaty muziky. Je to pop, který není blbý, vtíravý, vykalkulovaný ani nepovedený.

Dvanáctka skladeb s kosmickými zvuky, zajímavým, naefektovaným vokálem a stopáží často nad pět minut má potenciál rádiových hitů. Ale co by tomu mohlo, ehm, vadit... vzpomínám si na asi dva roky starou výpověď J.P. Muchowa, který odešel z nejmenovaného rádia s nepořízenou, neboť jeho skladby na nové desce EOST obsahovaly "divné zvuky. Těch používají Southpaw víc než dost a já se neubránil pocitu, že s každým dalším poslechem přibývají na disk k jedničkám a nulám nové. Mezi klubovou komunitou dnes již kultovní "Healthy Drug" (s vysamplovaným motivem z večerníčku "A je to") je nekonečnou zásobárnou ambientních kňouranců, a i když ty všechny zvuky mozek občas prostě nebere a musí načítat do vyrovnávací paměti, podvědomí si všechny vábné hluky se zpožděním podá a oblíbí.

Ale pojďme na to odshora - úvodní (možná zbytečně dlouhá) "Intellygent Songs" má zřejmě navodit, o co v dalších minutách půjde. "Last Man On The Earth" je nádherným smutným konstatováním člověka, kterému se někdy zdá, že je tím posledním, jako ze života - a do toho vytříbené popové riffy kláves. Jako další top-záležitost na desce tu máme parafrázi na Elvisův megahit "Love Me Fender", v textu pokračuje dál "...it sounds so tender..." a v druhé sloce další lidová moudrost - "...love me faster/Stratocaster...". Eviduje medicína nějaká pojmenování sexuálních úchylek v souvisloti s hudebními nástroji? Budu se opakovat, "Mountain Song", "Female@E-mail" a "Com.Desire" jsou rádiové hity. Zbývá vyřešit záhadu, proč ty hity rádio nehraje (možná tak Rádio 1). Například základní motiv u skladby "Female@E-mail" má reálnou šanci vybudovat si příměr k notoricky známé hymně "Profesionálů". Třeba. Nesmysl? Když jsem se už stokrát přistihl, že si tuhle "emailovou" melodii pískám i na celkem veřejných místech, něco na tom bude.

I přesto, že si umím představit mnohem plastičtější zvuk a jednodušší provedení, si myslím, že deska "Pop Secret" je výjimečně povedená. Jestli kapele vydrží invence a pro příště zasedne k hudebním programům vyzbrojena praktickými zkušenostmi z koncertů a radami profesionálnějších kolegů, bude se holt muset konfrontovat... třeba i se Soutpawmánií!