Počátky českého (československého) punku, to jsou jména jako Hlavy 2000, Zikkurat, Kečup nebo A64, dávno zaprášená časem, a pak třeba starouši Visací zámek, kteří slýchávají "Sláva! Hurá!" už od roku 1982. Režisér Richard Řeřicha k těmto formacím přiřadil (ne tak úplně) filmovou partu Emile Buisson, kterou hrdinové Dejvid a Miki, milující britské legendy stylu The Clash, ve snímku "DONT STOP" založí. Že při promo šňůře k uvedení do kin sestava přerostla i do reálného světa, možná netřeba uvádět - na vybraných klubových pódiích je bylo možné vidět i s dalšími interprety ze soundtracku, tedy The Prostitutes, The Barockers nebo Dead Pope's Company.

S deskou (a to doslova, neboť OST vyšlo fyzicky pouze na vinylu, jinak v mp3) se pak ještě pojí jméno kytarovky November 2nd, taktéž projektu Alvik a "Intermezzo" přidal dokonce samotný režisér. Výsledek tedy není jednolitá punkárna, jak by se mohlo očekávat, ale spíše koláč z poloviny připunkle makový, zatímco tvarohová půlka sahá od kytar až po elektroniku či smyčce, přičemž obě jsou samozřejmě říznuté hláškami z filmu ("Nou fjůčr!" apod.). To na ploše necelých 29 minut a v 17 položkách playlistu, mezi nimiž ovšem chybí třeba "London Calling" od The Clash, která ve snímku také zazní.

Vezměme to postupně. The Prostitutes soundtrack otevírají kusem "Get Wicked", který spolehlivě navodí retro náladu, jejich další věc "No Surprise" (z jejich posledního alba) ale mezi okolní punkárny vůbec nezapadá. Jak by také jo, když The Barockers a Dead Pope's Company jsou divočáci a moc se s tím nemazlí. Zároveň právě jejich skladby tu reprezentují současný punk-rock tak, jak ho cítí mladá vlna - co má paměť sahá, tak koncert DPC byl doslova výbuch energie, ze sluchátek to je o něco slabší, ale pořád dobré. Filmová parta Emile Buisson zastupuje pro změnu osmdesátkovou garáž a začátečnické neumětelství, a to docela přesvědčivě, i když člověk ví, že je to "jen jako". Nicméně klip výše napoví více. A mimochodem, jedině Emile Buisson rebelují v češtině.

Novembři Roman Helcl a uhrančivá Saša Langošová plus producent Steve Walsh jsou pak ti, kdo soundtracku dali do vínku v hudebních doprovodech některých scén multižánrovost. "Hard Stick" je punkovější instrumentálka, ale "Say My Name" tepe tanečně. Vrcholem mezi scénickými položkami je ovšem křehká "Boys Cry", kterou mají na svědomí alvikovci Mishan Pajdiak a zpěvačka Anya Stuart a Apollon Quartet - jen klavír, smyčce a zpěv, klid před závěrečnou novembří bouří "Get No Sleep", původně z jejich debutu "Midnight Desert".

Co na to říct? Na to, z jakých ingrediencí je tento filmový koláč připraven, chutná dobře a hlavně nezadusí. Není světoborný, ale navodí odpovídající atmosféru, pobaví, rozšíří hudební obzory... a to se všechno počítá.