Za tradičního nezájmu tuzemské veřejnosti se poslední květnový víkend uskutečnil v ázerbájdžánském Baku sedmapadesátý ročník Eurovize. Krize soutěže se letošním středoasijským pořadatelstvím ještě více prohloubila, když se z tragikomické hudební přehlídky stal prostředek demonstrace politické moci.
© facebook interpreta Ve chvíli, kdy Mezinárodní olympijský výbor přidělil pořadatelství her v roce 2008 Pekingu, dal v platnost nebezpečný precedent - nedemokratické režimy jsou nejenže tolerovány, nově jsou i podporovány. Na všech možných úrovních, všemi dostupnými prostředky. Sportovní akce se od té doby zcela regulérně konají napříč
politicky nekorektními zeměmi, obdobně jako akce kulturní. Není divu, že se při současné situaci Baku pokoušelo stát dějištěm Olympijských her v roce 2016. Jeho kandidaturu sice MOV zamítl, ale na stole už úředníkům leží dokumenty s přihláškou na pořádání her následujících. A Ázerbájdžán by v roce 2020 rád i fotbalové EURO. S jídlem roste chuť. Zvláště, když se nyní v Baku uskutečnil karneval.
Putovní Velká cena Eurovize se letos přesunula do ázerbájdžánského hlavního města a tamnímu vůdci, plynovému a ropnému magnátovi Ilhamu Alijevovi, posloužila jedině ku prospěchu. Propagace jím diktátorsky řízené země došla tak daleko, že letošní přenos Eurovize ze všeho nejvíce připomínal cestopisný dokument. Nekonečné toulky ulicemi ultramoderního Baku a průnik do klína ázerbájdžánské malebné krajiny vytlačily samotnou hudební soutěž na vedlejší kolej.
© facebook interpreta A protože
celoevropská celosvětová
oblíbenost sledovanost Eurovize je závratná (přibližně 250 milionů očí), bylo třeba vybudovat reprezentativní prostředí a zázemí, ať to stojí, co to stojí. Co na tom, že stavbě velkolepé křišťálové arény na břehu Kaspického moře, kde se soutěž odehrávala, musela ustoupit stará chudinská zástavba.
"Mnozí starousedlíci byli s výhrůžkami a za pomocí násilí vysídleni, za své nemovitosti pak dostali směšně malé odstupné," poodkryla praktiky tamního režimu slovenská bloggerka
Miroslava Kernová. Zajímavý náhled přináší i kolega
Martin Valeš, který mimo jiné zmiňuje perzekuce a domácí věznění homosexuálů a lesbiček v době konání letošního ročníku Eurovize.
Paralelně s průběhem soutěže se v ulicích Baku logicky konaly protesty a demonstrace. Kdy jindy poukázat na bezvýchodnost situace, když ne v průběhu ostře sledované akce? Nemusím snad ani zdůrazňovat, že veškeré snahy opozičních aktivistů byly násilně potlačeny. Co na to Evropa? Nic. Ta je přece jednotná a vize Eurovize to jen dokazuje. Navíc Ázerbájdžán je daleko. Ne však natolik, aby tam na čtyři desítky evropských zemí svého zástupce nevyslaly.
Pro nezájem společnosti - a z něho pramenící nezájem České televize - se soutěž opět obešla bez naší účasti, podobné štěstí ovšem nepotkalo Slovensko, které pod monstrózním šapitó reprezentoval
Miro Šmajda aka
Max Jason Mai a překvapivě si nevedl vůbec špatně. Sice skončil poslední, ale v konkurenci ostatních klaunů výrazněji nezaostával. Telegraficky zmíním, že účasti
Jónsiho a Engelberta Humperdincka skončily fiaskem a smutnil i
Lukašenko. Před sextetem ruských důchodkyň ze souboru Buranovskije Bábuški pak zvítězila švédská Maročanka
Loreen se svou variací na téma eurodiskopop.
© facebook interpreta Božský Karel Veselý se nad jejím vítězstvím div nerozpustil, radost z triumfu ovšem nesdílel každý. Zahraniční bloggeři a političtí komentátoři s kulturním přesahem mají vítězné míšence za zlé, že se během finálového přímého přenosu neopřela do autoritářského režimu, že se nějakou zmínkou neotřela o porušování základních práv a svobod ázerbájdžánského lidu. Zvláště když švédský velvyslanec během víkendového klání zařídil Loreen setkání s tamní opozicí. Té půvabná exotická dívka následně přislíbila ostré finálové vymezení se vůči Alijevovu režimu, slavnostní večer ovšem taktně promlčela.
Sliby, chyby. Pravidla soutěže hovoří jasně: Žádná politika. A Loreen se podle těchto pravidel řídila. Mladá hvězdička není právě ten pankový prototyp revoltující holky, což bylo ze všeho nejvíce vidět během finálového vyhlašování, kdy s náskokem
dvamilionyšestsetpadesátosmtisícdevětsetsedmdesátčtyři bodů a jasným triumfem v kapse nasadila pózu šíleně překvapené princezny, která vítězství rozhodně nečekala. Tak hlavně, že už se švédská národní televize SVT od loňské zimy chystá na přímý přenos z finále, které se napřesrok díky triumfu Loreen uskuteční právě v její
rodné zemi.
Třináct milníků Eurovize
1956 - pod záštitou národních televizních společností neboli Evropské vysílací unie se v Luganu koná první ročník soutěže, radují se domácí Švýcaři
1968 - jako reprezentant Rakouska se londýnského finále účastní Karel Gott, na předchozí vítězství Udo Jürgense ovšem nenavazuje
1969 - o prvenství se dělí hned čtyři země, dosahující stejného bodového zisku, pravidla na remízu nepamatují
1974 - se skladbou "Waterloo" slaví úspěch švédská popová legenda ABBA, vítězství odstartovává její mezinárodně velmi úspěšnou kariéru
1980 - pomineme-li izraelskou účast (od roku 1973), na Eurovizi poprvé participuje i země mimo Evropu, africké Maroko
1988 - v barvách Švýcarska vítězí kanadská zpěvačka Céline Dion
1992-96 - Irsko se během plodné pětiletky raduje hned ze čtyř triumfů, s celkovým počtem sedmi prvenství se v celkovém historickém pořadí posouvá na čelo tabulky před druhé Lucembursko
1998 - jako prolomení sexuálního tabu označují novináři výhru transsexuální divy soutěžící za Izrael - Dany International
1999 - od tohoto ročníku se ruší pravidlo stran zpěvu v rodném jazyce
2006 - vítězí finští metalisté Lordi, vůbec první zástupce minoritních (čti mimostředoproudých) hudebních žánrů
2007-09 - česká semifinálová stopa, Kabáti i Gipsy.cz, ovšem končí na úplně posledním místě a výrazněji se nezapíší ani kalhotky Terezy Kerndlové
2009 - z národního kola se do moskevského hlavního finále kvalifikuje gruzínská píseň "We Don't Wanna Put In", Evropská vysílací unie ovšem po četných ruských stížnostech nařizuje projektu Stephane & 3G změnu repertoáru; v kontextu války o Jižní Osetii to kapela odmítá a ze soutěže se odhlašuje
2012 - z Eurovize odstupuje Arménie, která je s pořadatelskou zemí ve sporu o Náhorní Karabach
Sebevraždu, kterou letos Eurovize v Baku veřejně spáchala, nemá na svědomí vítězka - Loreen, ale organizátor - Evropská vysílací unie. Po loňském triumfu dua Eldar & Nigar, který rozhodl o pořadatelském městě letošního ročníku, unie bez výhrad místo konání prestižní akce schválila. Ano, slovo prestižní je na místě, protože valná většina zúčastněných zemí si na výsledkové tabulce s hlasováním národů zakládá. Kromě Balkánu, Pobaltí, zemí bývalého Sovětského svazu a bývalé Jugoslávie, je Eurovize dlouhodobě velice oblíbená a sledovaná i ve Skandinávii, po předloňském vítězném tažení
Leny opět i v Německu.
© facebook interpreta Hlasující ale ve většině případů nedávají hlas interpretům, ale zemi, kterou vystupující reprezentují. Slavnostní vyhlašování tak působí jako žebříček oblíbenosti jednotlivých států. Svou roli hraje i faktor spřátelených a znepřátelených etnik, které si navzájem pomáhají či škodí. Turci dávají body Německu, Albánci Řecku, Řekové Kypru... Kypřané naopak berou body Turecku, Řekové Německu, Makedonci Řecku... Nezbývá, než doufat, že evropští diváci, hlasující pro Ázerbájdžán, tak činí jen ze slušnosti, z úcty k pořadateli, anebo pro kvality domácího interpreta, nikoliv kvůli sympatiím s tamním režimem.
Na samotný závěr se ještě sluší zmínit zákulisní informaci, že Evropská vysílací unie přispěla na karneval v Baku těžko uvěřitelnou sumou za hranicí padesáti milionů Eur. Ehm.
Na místo tiché Loreen tak nakonec při finálovém večeru zakřičela jiná žena - během vyhlašování výsledků se za utiskované obyvatelstvo postavila německá reportérka Anke Engelke, která při nahlašování bodů ironicky poznamenala:
"Pro naši zemi jsme hlasovat nesměli - ale je dobré, že jsme hlasovat vůbec mohli, že jsme měli možnost volby. Na vaší cestě vám přejeme hodně štěstí, Ázerbajdžáne. Evropa se na vás dívá!".