Zatímco se dnes revoluční batolata ptají, zda už zlaté časy prožila, nebo teprve jakože přijdou, revoluční -náctiletí, současní pětatřicátníci, pamětníci devadesátek, mají o odpovědi na podobně naivní otázku docela jasno.

Ve středu se do Roxy vypravily oba tábory - jak mladí zelenáči, snící o prožití všech těch historek a legend, vzpomínající však nanejvýš comeback Vanessy, tak ostřílení pardálové, kdysi velká zvířata, dnes přeléčení feťáci, převlečení kravaťáci nebo zfotrovatělí pupkáči, přesto bok po boku stále kdesi vnitru nosící ukrytý knoflík, spouštějící duševní kotlík s bublajícím lektvarem, který ta léta důkladně promíchává sám šaman.

Moučný červy, mrtvý krysy, spousta krve. Blikající jednobodový reflektor porcující hovězí hlavy, spousta děvek a koxonosopika. Vlastně ani nevím, kolik z toho, co jsem slyšel - a později také zažil -, je pravda. Nikdy jsem po tom nepátral. Ale i kdyby byla většina z té chaotické směsice neuvěřitelných, těžko uvěřitelných a nereálných historek vyretušovaná nebo vymyšlená, je mi to jedno. Jestli má mít tuzemská hudební scéna svého rock'n'rollu, musí jím být jedině Samir Hauser aka Bruno Ferrari.

"Někdo někde mezi Hitlerem a Chaplinem," popsal před mnoha lety v jednom rozhovoru Samir charakter svého alter-ega. "Je to prožitek bolesti uší i očí. Ale je to příjemná bolest, spousta lidí to říká a nejsou to masochisti," pokračoval.

Bruno skončil někdy po vydání temné desky "Lovers In Danger" před šesti lety. Slogan "King Of Dark Disco" se tehdy nechytil tolik jako předchozí titulek "Pornoženich". Vůbec, o kvalitní slogany, chytlavé titulky, hudební i módní výkřiky, výstřiky a výstřelky, o to šlo Brunovi odnepaměti. Sice stále zůstával retro, přesto pospíchal dobou a zvukově se vyvíjel a rozvíjel. Zatímco zkraje milénia se stal díky alternativní desce "Peep Sound" (známější jako "Peepshow") objevem Živlu, o pár let později o jeho dirtydiskoelektroclashovém (čti více funky) období informoval spíše F:lter.

Před svou smrtí ale Bruno Ferrari nežil jen papírově, v té době existoval už i internetově. Diskutovalo se nejen pod články, ale i na Okounovi nebo Nyxu, kde se donekonečna probíralo, jaký je ten Ferrari šmejd. Náhle vše utichlo. Když se v roce 2009 vracela Vanessa, haters se už nevrátili. Ani nyní, když nastal comeback před lety tolik skloňovaného Bruna, to na žádnou komentářovou smršť zase nevypadá. Leda by během své nové kabaretní show "Disco horečka Třetí říše" prodával čepice. Nic takového ale ve středu v Roxy neproběhlo.

Konal se velkolepý návrat krále. Pohled na vysloužilou hvězdu zasněžených večírků tak nabízí jen nový videoklip "Latino Lover In Hell", živá performance nikoliv - to je nejpříjemnější středeční zjištění. Nad očekávání zaplněný prostor Roxy pod vlivem čarovné moci kabaretní rallye aplaudoval každé Ferrariho písni i každému dalšímu číslu kabaretu "Zlatá kozačka".

"Kabaret 'Zlatá kozačka' měl jednu obrovskou výhodu. Mohl jsi v něm něco dělat s kámošema, který neuměli na nic hrát. To v kapele nešlo. V 'Kozačce' se jen stačilo sejít a něco vymyslet. Byla to skvělá doba," vzpomínal kdysi Samir na bizarní soubor, který vznikl už v roce 1999 a při své tvorbě razil krédo: minimální snaha - maximální úspěch a styl. Nyní 'Kozačku' v rámci protifašistického muzikálu z budoucnosti "Disco horečka Třetí říše" znovuobnovil a život vdechl i Brunovi.

Na pódiu se tak objevilo hned několik hrdinů a hrdinek nové desky "Vaudeville", jejíž název znamená zábavný pořad se zpěvy a tanci - a právě v tomto duchu se celá fantasmagorie odehrávala. Bylo by zbytečné vyzrazovat (a vyzdvihovat) jednotlivá, více či méně povedená představení, ale jedno se nechat musí - na nacismus se dá nahlížet i s humorem, což je disciplína, kterou 'Zlatá kozačka' umí. Škoda jen, že v některých hlušších pasážích téměř dvouhodinového divadla aktéři karikovali spíše "Ein Kessel Buntes" a podobné estrády než samotný nacismus, ale formát večera k tomu už od začátku sváděl.

Kdo hledal zvrhlou podívanou, která pobaví, ukojení jistě nalezl. Navíc za vynikajícího hudebního doprovodu. Třeba taková coververze "Imagine" byla docela prdel - doslova. A tak zatímco v Kozačce zářili Rodriguez (reverend Kong), Honza Gemrot (nácek) nebo nepřehlédnutelné sličné duo Sandy s Andy, na mikrofonu zažil své znovuzrození frajer Bruno Ferrari - to vše za asistence Moimira Papalescu, Jakuba Horáka nebo hostujícího producenta Johna Fryera.