V roce 1991 vydal Michael Jackson svou umělecky nejvydařenější a hudebním přístupem i nejméně komerční nahrávku s názvem "Dangerous". Album drží neuvěřiteně pospolu jako celek a kromě několika velkých hitů nabízí v nesinglových písničkách i jiný pohled na krále popu, jak jsme ho dosud neznali.
"Dangerous" je podle mě nejlepší deska Michaela Jacskona vůbec, stejně tak jako je obecně nedoceněná. Psaní této recenze jsem měl stížené hlavně proto, že už jsem se deskou zabýval velmi detailně v
tomto článku, takže jsem pomalu nevěděl, co nového k "Dangerous" napsat. I když vám onen starší článek doporučuji k přečtení, přece jen jsem se na tuto nahrávku podíval znovu a zapřemítal nad ní...
Jakkoli z "Dangerous" vzešlo několik obrovských hitů (mezi jinými i "Black Or White", "Heal The World" či "Remember The Time"), sám považuji toto album za nejméně komerční v celé Jacksonově diskografii. Poprvé nespolupracoval s Quincy Jonesem a obklopil se zcela novými lidmi, kteří písničkám dodali nový zvuk a spoustu dosud neslyšených hudebních nápadů. Ačkoli ze čtrnáctky skladeb vyšlo celkem devět singlů, mnoho z nich mělo do běžných rádiových hitovek velmi daleko. První čtyři skladby jsou v Michaelově tvorbě téměř underground, jakkoli jsou skvělé. V úvodní "Jam" se zpěvák pustil téměř do rapu, na "Why You Wanna Trip On Me" sedí nejvíce přídomek "divná", na následující "In The Closet" pak už jen "ještě divnější". "In The Closet" je vůbec zajímavá skladba, protože v originále má šest a půl minuty a její velmi tvrdý rytmus musel být pro rádiové posluchače téměř neposlouchatelný, přesto písnička s velmi podivným videoklipem vyšla jako třetí singl. Velmi dobře si pamatuji, jak jsem tuhle písničku ve svých třinácti letech nesnášel, čas mě ovšem přesvědčil o opaku - právě tady je nejvíce patrná Michaelova originalita a genialita, která se ovšem nepotkala se zájmem širší veřejnosti, protože
"on přece nahrál nejprodávanější desku v historii".
Kromě singlových hitů ("Remember The Time" je mou jednoznačně nejméně oblíbenou skladbou z tohoto alba), z nichž stojí za zmínku hlavně úžasná pocitovka "Who Is It" či rocková "Give In To Me", ční z celé desky i skvělá gospelem říznutá "Keep The Faith" a hlavně titulní "Dangerous". Tu, ač jako singl nevyšla, Jackson pravidelně zpíval při různých velkých akcích (jako předávání cen MTV a podobně).
Album by u mě dostalo 10/10, protože je geniální a bez chyby, ale protože se jedná o speciální edici, jsem z něj trošku zklamán. Samotná nahrávka má téměř osmdesát minut, a proto se na ni nemohly vlézt jakékoli bonusy, jak je tomu u ostatní reedic. Původně firma zamýšlela doplnit "Dangerous" o celý bonusový disk s mnoha nevydanými skladbami, remixy a podobně, což byla pro fanoušky skvělá zpráva. Poté měla být pouze titulní skladba zaměněna za remix a nakonec byla deska vydána tak, jak byla před lety nahrána. Pro ty, kdo mají původní CD doma, je tak jen několik fotek, jiný přebal a jiný design málo pro to, aby měli důvod si tuto reedici koupit. Škoda, že bylo šetřeno zrovna tady, přijde mi to jako zbytečné mrhání přízně fanoušků. Proto je mé výsledné hodnocení o bod nižší.
Na "Dangerous" dosáhl
Michael Jackson svého uměleckého vrcholu, který už pravděpodobně nikdy nepřekoná. Ačkoli velká popová hvězda, nebál se zabrousit do mnoha různých stylů a v několika skladbách vytvořil svůj vlastní. Je to geniální album, ať už si o Jacksonovi myslíte, co chcete.