Osobitý pražsko-brněnský projekt Nantokanaru, jehož koncerty se neobejdou bez kvádrové image, měl svého času zaděláno na velký úspěch. V roce 2008 totiž vyhrál talentovou soutěž Jack Daniels Music, díky které měl možnost natočit singl "Have A Great Day" v nashvillském studiu The Tracking Room, kde část své práce zaznamenaly i takové legendy, jakými jsou U2 nebo Metallica. A potom se po kapele prakticky slehla zem, neboť kytarista a hlavní mozek formace Igor Pruša takřka celoročně pracovně přesídlil až do dalekého Japonska a rozsáhlé koncertování tak bylo prakticky vyloučené. A to byl hlavní problém, neboť spřáteleným Atari Terror o rok dřív vítězství v téže soutěži díky velkému zájmu o kapelu a následnému masivnímu koncertování pomohlo jak katapultovat kapelu mezi nejžádanější české klubové formace, tak velkému zájmu o o pár měsíců později vydané první album "Part II: Attention".

Ale zpět k Nantokanaru. Po několika letech se kapela přihlásila o slovo letos v únoru, kdy po náročném nahrávání konečně vydala své nové digitální EP "She Who Plays Wiith Shadows", které tématicky navazuje na dlouhohrajícího předchůdce "He Who Dances With Swans". Přesto je zde na první poslech poznat, že desky od sebe dělí několik let a pánové jsou zase o pár roků starší. Zatímco minulý počin se ještě nesl víceméně v tvrdém nu-metalovém duchu, novinka je o poznání klidnější a místo řezavých kytar zde hraje prim elektronika, smyčcová aranžmá. Velká změna navíc nastala ve vokálech.

Původního zpěváka Cocotte Minute a frontmana již zřejmě definitivně deaktivovaných Spleen? Jentena nahradil na hlavním vokálu jeho kapelní kolega Zdeněk Růžek a spíše než Honzův silový zpěv teď hraje prim Zdeňkův melancholický sametový zasněný vokál, který do nových skladeb pasuje daleko lépe. Skladby na novém EP vznikaly prakticky na třech kontinentech a během necelých dvou let prošly čtyřmi profesionálními studii, přičemž výsledný mastering má na svědomí Boris Carloff. Nový materiál Nantokanaru je docela náročná a aranžérsky vypiplaná záležitost, rozhodně méně přístupná než potenciálními hitovkami nabitý debut, ovšem celkově o něco slabší. Spíše než vyznavače skákavého crossoveru osloví nové skladby fanoušky takových Depeche Mode a možná úplně nejvíc post-rockové snílky.

Studiově tedy jde o solidní počin, určený pro soustředěný poslech, ovšem mám určité obavy o koncertní podobu tohoto materiálu a jeho živočišnou funkčnost. Druhá otázka také je, jestli formace vzhledem k v úvodu naznačeným skutečnostem ještě bude někdy vystupovat živě, nebo už zůstane pouze interkontinentálním studiovým projektem.

Celé EP si můžete poslechnout na Bandzone.cz profilu kapely.