Často se někteří hudebníci se ve své kariéře drží filozofie: "Když to funguje, tak proč to měnit?" Někteří tak pevně, že těžko najdete rozdíly mezi některými počiny. Pak jsou ale případy, kdy jde o natolik unikátní zvuk, že v zásadě něco měnit by byl hřích. Ukázkovým příkladem jsou baltimorští Beach House. Od první desky se zase tak moc nezměnilo, ale rozhodně nemůžeme říct, že by stáli na místě - jednoduše ten svůj zvuk posouvají dál. Každá nová nahrávka tak působí jako vylepšená verze té předchozí (a to opravdu myslím v tom nejpozitivnějším smyslu). V pořadí třetí, dva roky staré album "Teen Dream" jim přineslo úspěch, o jakém se jim ani nesnilo, a hlavně bylo ten rok jedno z nejlepších, takže pokračování bylo vyhlíženo s velkými očekáváními. A po poslechu "Bloom" můžete být těžko zklamáni.

Victoria Legrand (zpěv, varhany) a Alex Scally (kytara, klávesy) vědí, co dělají, a dělají to výborně. "Teen Dream" poprvé ukázal dvojici v novém, ambiciózním světle. Vystoupili z temného stínu, a i když je těžko můžeme považovat za super hvězdy (maximálně v rámci takzvaného alternativního mainstreamu), na festivalech dnes patří k těm zářivějším jménům a pravidelně se objevují na stránkách prestižních hudebních magazínů. A to i přesto, že se nijak nezaprodali a i nadále jsou schováni ve svém vysněném světě, který sice není možná zrovna nejrůžovější, ale na druhou stranu to život sám o sobě taky ne.

"Bloom" bylo napsáno především na turné v průběhu posledních dvou let, a jak už bylo naznačeno, zas tak moc se od svého předchůdce neodchyluje. Beach House se ale daří posouvat svůj zvuk do nových sfér. Především si vyhrávají s vrstvením zvuků, které vyznívá nekonečně a složitě, ale v konečném důsledku díky tomu dokáže pohltit posluchače. Tedy pokud je posluchač ochoten se zaposlouchat. Letmý poslech toho totiž moc neodkryje a vytvoří maximálně příjemnou kulisu. To teprve opakované poslechy a soustředěnost vytvoří ten správný požitek, protože je co objevovat.

Poznávací znaky, tedy nezaměnitelný chraplavý hlas Victorie, varhany, slide-kytara, to vše je přítomné, ale v samotných skladbách se toho dá najít mnohem víc, protože duo si opravdu vyhrálo - občas je to třeba jen kratičký moment, který vyvolá mrazení v zádech (zdvojené vokály na konci "Lazuli", syntetické trumpety ve "Wild", úvodní nebeská kytara v "New Year"). A i když závěrečné skladby "Irene" a "Wherever You Go" jsou v podstatě jen variacemi na starší kompozice, nahrávce jako celku to nijak neškodí. Navíc zbylé položky kolekce vše dostatečně vynahrazují (vezměte si například ty andělské harmonie a hypnotické textury v "The Hours").

Společně s producentem Chrisem Coadym (Gang Gang Dance, Yeah Yeah Yeahs, Grizzly Bear) vytvořili Beach House nahrávku, která je možná trochu víc zvukově čistší, která si bere to nejlepší ze shoegazu (v tomto případě ale dochází i k občasnému kontaktu s posluchačem), dream popu, s tím, že si ji s ničím jiným nespletete, protože tahle hudba je zkrátka unikátní. Opětovné použití ingrediencí, díky kterým fungovalo i "Teen Dream", tak lze brát pouze jako plus. Koneckonců když to funguje, proč to měnit?