O Vangelisovi není třeba dlouze psát, jeho jméno je fenoménem new age, filmové hudby a skvostných kompozic zpívaných Jonem Andersonem ze skupiny Yes. Vangelis od počátku sedmdesátých let natočil několik desítek skvostů nebo více či méně povedených alb, stal se držitelem několika význačných cen za svou hudbu (ať už to je Oskar za hudbu k filmu "Chariots Of Fire" a mnoho dalších). Filmový fanouškové znají hudbu k takovým filmům trhákům, jako byly třeba "Chariots Of Fire", "Bounty", "1492" nebo "Blade Runner", kterým oslovil mnoho fanoušků sci-fi. Vangelis se stal žádaným autorem hudby na zakázku, jednou z těchto zakázek je i aktuální album "Mythodea (Music For The NASA Mission: 2001 Mars Odyssey)", které, jak už z názvu vyolývá, doprovází vesmírnou výpravu NASA na planetu Mars.

O nové desce stačí prozradit, že je určitým následovníkem posledního Vangelisovo alba "El Greco" (1999), poctě významnému řeckému malíři. Pokud jste očekávali hudbu podobnou třeba z již zmíněného soundtracku "Blade Runner", budete zklamáni - žádné sférické syntenzátorové skladby se nekonají. Vangelis na tomto albu vystupuje jako autor symfonické kompozice, ke které nahrál několik vsuvek na syntenzátory pokreslující symfonický orchestr a sbor. Na albu hostuje The London Metropolitian Orchestra, The National Opera Of Greece Choir a sopranisté Kathleen Battle a Jessey Norman. Rukopis tohoto pána však poznáte od prvních taktů. Jeho pompéznost se nevytratila, a tak na vás čeká více jak hodinová výprava řeckou mytologií, která bude putovat časem k Marsu. Jen doufám, že až to tam nějací ufounci uslyší, že se neleknou, výkony sopranistů Kathleen Battle a Jessey Normana jsou skvělé a chvílemi vám při poslechu mrazí až v zádech.

Symfonická kompozice je rozdělena do deseti celků, které na počátku uvádí "Introduction", které je jako jediné na albu čistě syntenzátorové. Následující hodina hudby se již pak nese pouze v náladách smyčců a zpěvů, které nabírají či ubírají na své mohutnosti, nebo znějí jen lehce a hudba volně plyne jako nerušící doplněk kosmických větrů, které jednotlivé dílky symfonické kompozice propojují. Vangelisovy syntenzátory jen dokreslují vznešenost melodií na tomto albu. Vangelis napsal kompozice podle své již dobře propracované encyklopedie zvuků, takže žádné překvapení v tvorbě tohoto kouzelníka zvuků a úžasných nálad se nekonají, to je největší mínus této desky.

Pokud jste fanoušky Vangelise, rozhodně nebudete zklamání, další mistrovské dílo je na světě. Škoda jen, že invence tohoto pána jsou již dávno objeveny na starších albech a pokladnice nápadů je známá skrz na skrz. Tím však nemohu říci, že by v dnešní době Vangelis nemohl svou hudbou něco vzkázat, naopak, je to smyslná výprava melodiemi, které vás jemně pohladí, uspí nebo velmi příjemně znějí jako kulisa.