Čtyři roky uplynuly jako voda a The Rasmus po podepsání nové nahrávací smlouvy přicházejí na trh s eponymním albem, jehož název signalizuje nový začátek. Nová éra finské čtveřice nemohla odstartovat lépe. Co se stalo? Dozvíte se v recenzi.
Možná jste od nich už nic nečekali. Finští
The Rasmus svou kariéru započali už v roce 1996. Po prvních třech albech, kdy hledali vlastní zvuk, uspěli až se čtvrtým "Into" a singlem "F-F-F-Falling", na jehož úspěch navázali obrovským hitem "In The Shadows" a celou pátou deskou "Dead Letters", které se prodalo více než milion kusů.
Lauri Ylönen a jeho parta pokračovali v nastaveném trendu a vydávali album za albem až po nedávnou, už druhou, bestofku. Pokud jste jejich dráhu poctivě sledovali, možná budete souhlasit s tím, že
podopisová alba měla sestupnou tendenci. I když to je možná slabé slovo. Řekněme si na rovinu, že na nich byly poslouchatelné pouze výborné singly, zbytek byla až na pár výjimek neuposlouchatelná, zaměnitelná vata.
Před půl rokem se autor těchto řádků v recenzi elektronické sólovky frontmana Lauriho ptal, pro koho má jeho
"New World" vlastně být. Odpověď se našla. Pro Lauriho samého. Zpěvák s havraními péry ve vlasech si potřeboval vyzkoušet, jak mohou elektronické elementy v jeho skladbách fungovat naplno, a dosavadní zkušenosti plně zúročil na novinkové kolekci mateřské kapely.
Eponymní album
The Rasmus je totiž v mnohém odlišné od těch předchozích a zároveň zachovává fragmenty tak typické pro čtveřici z Helsinek. A není to jen tím, že Finové změnili label. Byť byla elektronika užívána i na minulých albech, tentokrát se s ní pánové konečně učí pracovat. Nebojte se, noví Rasmus nejsou jednou z těch kapel, které najednou začnou používat samplery, aby byli půl roku zajímaví tím, jak jsou
divní, a pak po nich pes neštěkne. Kdepak, elektronika je využitá velmi střídmě, kapela si stále zachovává svůj rockový zvuk a jednotlivé písně jí pouze dobarvuje a přidává jim pověstný šmrnc.
A to není celé kouzlo nahrávky. Čtyřletá pauza od
"Black Roses" prospěla, a tak pánové vybírali z materiálu jen ty nejvycizelovanější kousky. A tak je to od
"Dead Letters" poprvé, co se dá album uposlouchat od začátku do konce bez jediného zaškobrtnutí. Ostatně už úvodní, husí kůži nahánějící "Stranger" mnohé napoví. A od následujícího songu "I'm A Mess", který byl vybrán jako první singl, cítíte, jak si vás
bohové větru namotávají a vyžadují vaši pozornost.
Ve výsledku se tak dá skutečně hovořit o zmrtvýchvstání. Málokdo se jim ještě věnoval a oni mezitím připravili bohatou bonboniéru, z které si každý kousek můžete v klidu vychutnávat. Nebo do sebe zkuste obrátit celou krabici, špatně vám zcela určitě nebude. Jistě, "Dead Letters" i nadále zůstává jejich nejlepším albem, předchozích devět let jeho kvality dostatečně prověřilo. Novinkové "The Rasmus" ale stojí hned v závěsu. Nenechte si jej proklouznout mezi prsty.