Minulý týden se počty v jednotlivých týmech Hlasu Česko Slovenska srovnaly na jednotném čísle pěti zpěváků, ovšem soutěž jde dál. Další dva účastníci odejdou v pondělí na základě toho, co se událo v nedělním finále v týmech Rytmuse a Josefa Vojtka. Jejich svěřenci toho až tolik nepředvedli.
Live: Hlas Česko Slovenska
kolo: 3. semifinále - Tým Josefa Vojtka a Tým Rytmuse
datum: 22. dubna 2012
Předchozí kolo
© nova.cz
Třetí kolo otevřel duet "Empire State Of Mind" Nikolety Spalasové s
Rytmusem a nebylo to vůbec špatné, ačkoli začátek byl o něco lepší. Nikoleta se ukázala totiž hlavně v prvních sekundách písně. Pak ji
Rytmus, mírně řečeno, naprosto převálcoval, ale hlavně rozhodil, takže ve zbytku to byl slabý odvar babského ucha. Nicméně to byla nesoutěžní část. Ta soutěžní nás teprve čekala.
První opravdu soutěžní písničkou byla "Boulevard Of Broken Dreams" od
Green Day v podání
Daniela Mrózka, který tentokrát vypadal trošku jako Elvis. Se zmíněným songem mám malý problém. Green Day mám zafixované jako punkery a právě tahle skladba je výrazně změkčila. I přesto je v ní ten punk ještě cítit. V případě Mrózka ale ne, on ji zjemnil už moc. Byly chvíle, kdy se snažil dokázat opak a přitvrdil, jenže v tu chvíli zase nepůsobil přirozeně. Těžko se zavděčit.
Juraj Zaujec si taky nevybral úplně stoprocentně. "La Camisa Negra" od
Juanese byl podobný nonsens jako "I Need A Dollar" Michala Chrenka, který vypadl jako první. V těchto písničkách není v podstatě co extra předvést, a to ani v případě muzikálního Juraje. Jediné štěstí je, že to bylo alespoň o trošku zábavnější než minule a španělština působila exoticky a svěže, takže pár bodíků přece jen nasbíral.
Jak se mi
Markéta Paulíčková líbila v prvním kole, tak tentokrát to bylo o dost horší. "Goldeneye" byla v jejím případě výborným zásahem, ale nevím proč, zřejmě se snažila napodobit Barboru Švidraňovou, a to už tak výborné nebylo. Nejenže vypadala jako laciná ruská bar girl, což by tu nemělo hrát roli (hraje), ona chvílemi i tak zpívala. Na jednu stranu sice dala
Tinu Turner s přehledem jako málokdo, ale na druhou stranu některé sledy tónů spíš připomínaly hulákání sněžného muže do díry ve sněhu. Kdyby to zazpívala tak, jak jí zobák narostl, udělala by líp.
Duet
Daniela Mrózka a Pepy Vojtka ukázal, jaký je rozdíl, když má zpěvák jednak v hlase charisma a jednak když je rockerem z podstaty. Vojtek, ať se to někomu líbí a někomu ne, to v sobě má, Daniel Mrózek bohužel ne. "Jahody mražený" Jiřího Schelingera toto odhalily zcela zřetelně. Markantní rozdíl.
Kristýna Daňhelová v písničce
Celine Dion "I Surrender" doslova zazářila a jsem si jistý, že jsme od ní slyšeli to nejlepší, co jsme slyšet mohli. Její verze měla dynamiku, čistotu, patřičný tlak, naléhavost a zkrátka všechno. Přesto si nemyslím, že udělala dobře, když se odvážila srovnávat s tak kvalitní zpěvačkou, jako je Celine Dion. Odhalila tím svoje limity, a tedy i to, že nemá extra hlas. V přímém srovnání je prostě Kanaďanka zcela někde jinde.
Barbora Švidraňová se tentokrát snažila předvést variaci na téma "Sweet Dreams". Nejprve od
Beyoncé a následně od
Eurythmics. Ono "předvést" je zde naprosto cíleně, protože to bylo daleko víc předvedené než zazpívané. Jestli jsem ji minule kritizoval za přehraný projev, tak tentokrát už byl přehnaně přehraný. Začátek ještě ušel, ale jak se blížila k refrénu, přestala zpívat úplně. Její vystoupení rozhodně nebylo ani o hlasu, natožpak o Hlasu. Bylo to něco mezi skřehotáním a krákáním.
Juraj Zaujec si střihl duet s moderátorkou
Tinou. Zvolili Stingovu "Shape Of My Heart" a výsledek byl takový rozporuplný. Měli tam oba výborná místa, ale naopak i taková, která jim viditelně neladila a nevyšla. Škoda, jinak super volba.
Jakub Pohle se nám se svým koučem snažil namluvit, že rock nebo bigbít nemá v Česku na růžích ustláno, což je naprostý nesmysl. Žádný jiný styl nemá takovou podporu. Nicméně zpět k Jakubovi a "Skúsime to cez vesmír" od
Tublatanky, v níž rozhodně nezářil jako v minulém kole. Výpadek textu v tom hrál ale minimální roli. Byl to sice nářez, ale pouze od kapely - Pohle na song neměl ten patřičný hlas. Výsledkem byla neskutečně unylá kulometná salva vysoké kadence.
V případě
Adama Koubka asi všichni viděli, že "Never Gonna Give You Up" Ricka Astleyho nebyl zrovna ten pravý šálek čaje. Taneční prostor metr na metr mu byl až příliš velký a svíjející se slečny byly pouhá pohybující se stafáž. Na druhou stranu to jsou všechny ty věci kolem, které by neměly hrát až takovou roli. Zatímco dobré frázování, bezchybná intonace, charismatická barva hlasu by měly mít velkou váhu a to Adam Koubek ukázal - už podruhé.
Posledním duetem tohoto kola byla "Cryin'" od
Aerosmith, kterou si střihl
Jakub Pohle s
Leonou Machálkovou. Téhle dvojici duet sedl asi nejhůř a Leona to Jackymu místy dost kazila. Taky to byl pěkný nesmysl, cožpak je to rocková zpěvačka? Problém je ale ten, že ani Pohle nic nepředvedl. Tedy vyjma opatrného nástupu, který trval dobrou půlku písničky.
Nikoleta Spalasová bojovala pomocí "You Oughta Know"
Alanis Morissette a ten, kdo sledoval SuperStar, slyšel už dvě výborné interpretace téhle písničky - v té české od Kláry Zaňkové a v té slovenské od Kataríny Koščové. Nikoleta ji zazpívala velmi dobře, mělo to energii, grády a patřila k nejlepším tohoto večera, ale přesto se ke zmíněným dvěma předchůdkyním nepřiblížila. Proč? Jednak její huhňání a huhlání v angličtině tahají za uši, ale především se tahle písnička bila s jejím naturelem.
Nejlepší výkon večera naopak přišel od někoho, od koho by to čekal málokdo. Minule byla
Kristína Zakuciová prakticky na vyřazení a nyní si vzala "Nobody’s Wife" Anouk a předvedla výkon, který nebyl stoprocentní, ale stopadesátiprocentní. Vydala ze sebe maximum, ukázala velkou sílu hlasu, několik poloh, energie z ní přímo sršela a na rozdíl od předchozí
Lady Gaga působilo vše naprosto přirozeně. Kristína Zakuciová předvedla od minula neskutečný pokrok a postarala se o obrovské překvapení.
Bohužel zklamala
Anna Veselovská. Těžko říct, proč si vybrala "Slzy tvý mámy" od
Olympicu a hlavně proč se rozhodla naučit česky během dvou týdnů, což se jí jaksi nepodařilo. Její čeština nebyla totiž jen měkčí, jak ji známe od Slováků, Anna prostě nedokázala určitá slova vůbec vyslovit a místo nich zpívala slovenské ekvivalenty, případně nějaké hybridy. Písnička jako taková nebyla špatná, ale čeština a s tím spojené nepohodlí se propsaly i do zbytku. O tom, že to byl její nejslabší výkon v Hlasu, není sporu, ale v neděli se prala i o ten nejhorší třetího kola.
A jaké je tedy celkové hodnocení? V případě Rytmusova týmu se to nejvíce povedlo Nikoletě Spalasové a Kristýně Daňhelové. Za nimi by skončili Adam Koubek a Juraj Zaujec a nejhorší byla Anna Veselovská. Přesto si nedokážu představit, že by ta měla vypadnout. Vzhledem k tomu všemu si myslím, že by se mělo rozhodovat mezi Jurajem Zaujcem a Kristýnou Daňhelovou s tím, že poslední jmenovaná už předvedla vše a soutěž by měla nejspíš opustit.
V týmu Pepy Vojtka tentokrát jasně dominovala Kristína Zakuciová, za kterou se těsně poskládalo trio Pohle - Poulíčková - Mrózek. Nejhorší naopak byl výkon Barbory Švidraňové. Ať už s ní bude stát v duelu kdokoli, měl by postoupit na její úkor. Tohle je Hlas Česko Slovenska a podle toho by to mělo i fungovat. Uvidíme ovšem, jak nakonec rozhodnou diváci společně s jednotlivými trenéry.