VyjakoMy jsou českolipskou indiepopovou kapelou, která už sice vydala EP "Zima 09" (ke stažení je za e-mail tady), ale s debutovým albem se představuje až nyní. "O tmě" je devaterem nočních příběhů ze severních Čech. Milostných písní, melancholických i živějších. Takových, jaká jen noc může být. Specificky barevná, jasně ohraničená, zároveň ale přirozená součást každodenního života.

Kytarovkám to kolem řeky Ploučnice vždycky svědčilo. VyjakoMy přirozeně vycházejí z podobné atmosféry, kterou známe ze známější Obří broskve. Není se čemu divit, když muzikanti obou kapel, řečeno s Vrchlickým, dýchají stejný vzduch. Ostatně někteří členové této spřátelené kapely se na albu objevují jako hosté, ať už jde třeba o Cannyho, Pavla Zlámala, či Tomáše Obermajera.

"O tmě" je hodně pohodovým albem do každé situace. Je to deska, s níž si člověk odpočine a při níž se uvolní. Přirozeně chutná hned s prvním poslechem, v rámci kterého na sebe ale prozradí i naprostou většinu toho, co o sobě říct může. A hned se do paměti zapisují i ty chytlavější písničky jako "Ostrov", "Hrajou stejnou" nebo "Vzbuď mě v celou". Na druhou stranu si ale nechává i pár zajímavých tajemností, které fungují jako katalyzátor. Jako osvěžovač. Jedním takovým příkladem je úžasná mluvená koláž z různých nasamplovaných projevů bůh (čert) ví koho v úvodu písně "Roky minulý".

Album "O tmě" není přehnaně dlouhé, hraje jen něco málo přes půl hodiny. Kapele se podařilo velmi dobře vycítit ideální stopáž, při které vás její hudba zaujme a nepřestane otravovat, k čemuž by reálně mohlo, u nahrávky přesahující třičtvrtěhodinu, dojít. Přece jen - hudba VyjakoMy nemá tak hlubokou atmosféru jako třeba zmiňovaná Obří broskev. I tak se ale deska poslouchá velmi dobře, a to nejen díky vynikajícímu zvuku (tak krásně nazvučené bicí je radost poslouchat). VyjakoMy mohou být ty "tunely, co maj' ti vlít novou krev". A alespoň u půlky písní to tak funguje.

P. S.: Deska "O tmě" bude pokřtěna v sobotu 28. 4. v českolipském Progresu.