Že patří J.A.R. mezi oblíbenou kapelou, dokazoval ve čtvrtek večer vcelku narvaný Lucerna Music Bar. Koncertní vystoupení mělo začít v devět hodin. Jak je ale zvykem, žádný koncert snad nikdy nezačal včas a ani tento nebyl výjimkou. Už po čtvrthodině se začal ozývat nervózní pískot z řad netrpělivých fanoušků. Každopádně to čekání za to stálo. V půl desáté přišli všichni členové skupiny J.A.R. na pódium. Roman Holý se usadil za klávesy, Oto Klempíř, Michael Viktořík a Dan Bárta se chopili mikrofonů a ostatní členové si připravili své hudební nástroje.

Vystoupení odstartovalo první skladbou z aktuálně poslední vydané desky "Dlouhohrající děcka", swingem laděnou "Zlejch starejch dědků je plnej svět", což je vlastně skvělý otvírák, na koncert přímo dělaný. Lidé se však začali víc chytat až při následujícím prověřeném hitu "Pap muziek" z přes deset let starého a asi nejvíc oceňovaného alba "Homo Fonkianz". Velký úspěch sklidili také "Brutek modelář" nebo "Potomek Prahy". Nicméně nejvíc skladeb se zahrálo právě z poslední desky, která sice postrádá hitovost a je spíš klidná, ale i tak má skvělou atmosféru a po hudební stránce je zvládnutá skvěle.

Porovnávat hudbu J.A.R. z reproduktorů a živé vystoupení nejde. Na albech je hudba sice propracovaná, ale ten pravý hudební zážitek si vychutnáte teprve na koncertě. Teď mluvím konkrétně o dechových nástrojích a bubnech. Vrcholným zážitkem byl pro mě dlouhý bubenický part Pavla Zbořila. Co se týče zvuku v LMB, zpočátku zrovna dobrý nebyl. Takovému Otovi Klempířovi nebylo přes mikrofon skoro vůbec rozumět. Po nějakých čtyřech odehraných písních to naštěstí zvukaři vyřešili. Naopak osvětlení bylo zvládnuté skvěle. Sám Michael Viktořík si pochvaloval osvětlovače, když na konci "Vidět Boha konec světa" (mimochodem celá tato skladba byla skvěle zahraná a zazpívaná) osvětlil pódium do tmavě červených barev.

Celý koncert trval dvě hodiny. Na jednu stranu je fajn, že JAŘi zahráli celkem velké množství skladeb, na druhou však bylo ke konci vidět, že je to na některé lidi moc dlouhé. Ale ti, kteří vydrželi až do konce, se dočkali rovnou tří přídavků. Mírně upravené "S Hamasem", klasiky "Bulhaři" a taneční "Už mizí pryč je… Hanka". Tohle vystoupení J.A.R. se vážně povedlo.