Páteční večer sliboval všem českým fanouškům původního emo post hardcore koncert jedněch z jeho průkopníků a zároveň i letité jistoty, kanadských sympaťáků Silverstein. Ty doplnili služebně o dost mladší, přesto žánrově podobní a vhodně zvolení Angličané We Are The Ocean. Obě formace předvedly velmi dobrý výkon, přesto jsou výsledné dojmy z večera více než rozpačité a samotní interpreti jsou v tom přitom úplně nevinně.

Klíčový problém byla samotná volba místa koncertu. Nechci pořadatelům mluvit do svědomí, ale toto byla rozhodně akce jako dělaná pro Rock Café nebo Lucerna Music Bar, kde je však zřejmě pronájem o dost dražší, a tak vzhledem k předpokládané ne zrovna nejvyšší účasti padla volba na asi levnější Akropoli. Tomu však zase neodpovídala vyšší cena lístku za pouhé dvě kapely večera a to je druhý středobod problému. Konat se show jinde, mohla se sestava doplnit ještě o nějakou kvalitní českou předkapelu, když už samotné turné jedou obě kapely jen jako dvojice. A jelikož se v Akropoli končí policejní hodinou v deset večer, show skončila dřív, než pořádně začala.

S tím souvisí studené a statické publikum, které se však stalo takovým opět ne tak úplně svojí vinou. Když celá akce proběhne v docela promrzlém klubu během pouhých dvou hodin a headliner večera dohraje včetně přídavku už o půl desáté, je tady něco v nepořádku. Tak brzo a v tak krátkém čase se člověk prostě nestačí dostat do potřebné "provozní" teploty (a tím nemyslím alkohol), aby si koncert užil aktivním pařením v kotli i mimo něj. V době, kdy celý večer končil, se kdykoli jindy hlavní hvězda teprve začíná pomalu připravovat v backstagei na svůj set.

Tohle je prostě špatně, a i když jsem sice zvyklý na putovní festivaly typu Never Say Die nebo Bonecrusher Fest s pěti a více kapelami za večer, minimálně tři formace jsou prostě podmínka pro každý solidní koncert ať už na lokální, nebo světové úrovni. Takto to celé bylo krátké, studené a rozpačité a podobné celkové dojmy z večera má velké procento jeho návštěvníků.

Naštěstí výkonům kapel nebylo co vytknout. Pár minut po půl osmé nastoupili před ještě poloprázdnou Akropoli britští mladíci We Are The Ocean a podle reakcí přítomných byli pro velkou skupinu hlavně mladších návštěvníků akce tou hlavní kapelou večera. WATO mě opravdu velmi příjemně překvapili, odehráli skvělý set a v mých očích se jako předkapela plně vyrovnali Silverstein. Bylo to i díky dobrému zvuku (pozitivum celého večera) a především skvělým hitovkám, kterými ve svém arzenálu disponují. Jistě, jedná se docela o žánrový mainstream, ale být na tomto světě všechno v pořádku, taková kapela hraje v rádiu místo Nickelback a podobných.

Slabší screamo frontmana Dana Browna bylo bohatě vynahrazeno skvěle sladěnými sborovými zpěvy a především opravdu výborným čistým vokálem a krásnou barvou hlasu kytaristy Liama Crombyho. Proběhl i nějaký ten kinder circle pit a roztomilá dětská wall of death (trošku jiná káva než na deathcore koncertech), bohužel jeden totální primitiv zralý na kulku se musel objevit i zde, když, stoje na samém kraji točícího se kolečka, nastavoval běžícím fans nohu a se zvrácenou radostí ve tváři se upřímně smál na tím, jak nebožáci "házeli držku". Bez komentáře. Z hlediska hudebního šlo ovšem o výborný půlhodinový set sympatické kapely, která má skvělý cit pro napsání výborné a nepodlézavé melodie. Myslím, že o nich ještě hodně uslyšíme.

Podobným darem obohacují hudební scénu už přes deset let i hlavní hvězdy večera z kanadského Ontaria. Ty nastoupily na stage v půl deváté a od té doby se všechno točilo kolem vynikajícího a skvěle hlasově vybaveného frontmana Shanea Tolda. Tam, kde má drtivá většina žánrových souputníků vokální party jasně rozložené na screamujícího frontmana a čisté zpěvy obstarávajícího kytaristy/basáka, zvládá tento sympaťák i naživo oboje s naprostým přehledem a noblesou. Jeho kvalitní čisté zpěvy jsou všeobecně známé, ale jeho řvaný vokál působí naživo daleko drsněji než na deskách, což bylo krásně vidět při jedné pasáži, kde velkou část skladby odeřval bez mikrofonu a stejně jej bylo slyšet až ke zvukaři. Klobouk dolů.

Kapela během setu představila průřez svou tvorbou včetně několika kousků ze své originální nové desky "Short Songs", ovšem vrchol večera přišel až v podobě přídavkové "Replace You" odehrané z poloviny akusticky osamoceným Toldem, kdy si s ním zpíval celý klub. Už na limitce desky "Rescue" dostala původně svižná punk-rocková hitovka v této verzi docela nový rozměr a nejinak tomu bylo i naživo. Podívat se ostatně můžete sami na docela kvalitním videu pod článkem od jednoho z fanoušků. Po hodině se kapela definitivně rozloučila a o půl desáté večer nastal definitivní konec večera. Silverstein stejně jako We Are The Ocean předvedli kvalitní srdečné sety, bohužel časové a prostorové hledisko celý zážitek nejen mně natolik zrozpačitělo (a musel jsem jim věnovat půlku reportáže), že jsem z Akropole odcházel dosti rozčarovaný. Tak snad příště na vhodněji zvoleném místě.